"Psaní SVOČ tě posune dál..."

Přinášíme vám rozhovor se studentkou 3. ročníku Kateřinou Levou, vítězkou fakultního kola v sekci evropského práva a účastnicí bratislavského finále soutěže Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ).
 

Před pár týdny proběhlo na půdě Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě finálové česko-slovenské kolo soutěže Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ). O úspěších našich studentů jsme na našem webu již informovali v aktualitě zveřejněné nedlouho po vyhlášení výsledků. Naši studenti obsadili čtyři první, dvě druhá a tři třetí místa.

Katky Levé, studentky 3. ročníku naší fakulty, která jak fakultní kolo, tak slovenské finále prožila doslova „z první řady“, jsme se ptali na zážitky z celé soutěže, dojmy ze studia evropského práva a nezapomněli jsme ani na rady a tipy pro všechny budoucí účastníky v této soutěži.    

Díky že jsi přijala pozvání. Vždy se hodí začít u úplných základů - co taková SVOČka vlastně znamená? A co musíš udělat, pokud se chceš soutěže zúčastnit?

Studentskou vědeckou a odbornou činnost bych zjednodušeně přirovnala k dobrovolné bakalářské práci, protože cílem je napsat práci v rozsahu cca 20 až 30 normostran a následně ji obhájit před komisí. Zároveň je SVOČ pojata i jako soutěž, kdy autoři jednotlivých prací mezi sebou soutěží v různých sekcích.

Pokud se chcete SVOČ zúčastnit, měli byste se v první řadě zamyslet nad tím, jaký obor práva vás vlastně zajímá a jestli byste se mu chtěli nějak více věnovat. V rámci SVOČ se totiž vybranému tématu budete věnovat opravdu dopodrobna a budete nad ním trávit několik desítek hodin času, takže by vás mělo pokud možno bavit. V mém případě šlo o právo EU a za téma jsem si zvolila vymáhání základních unijních hodnot, má práce se jmenovala "Proč si Evropská unie neví rady se státy porušujícími základní unijní hodnoty?".
Z vlastní zkušenosti vím, že je důležité stanovit si spíše užší téma než širší. Dále byste si měli na počátku psaní položit výzkumnou otázku, kterou se v práci pokusíte zodpovědět, nebo alespoň nabídnete určité závěry. Poté, co si zvolíte téma a výzkumnou otázku, můžete se rozhodnout, zda práci napíšete úplně sami bez jakékoliv pomoci, nebo zda se obrátíte na nějakého učitele s prosbou, aby se stal konzultantem vaší práce a pomohl vám s jejím zpracováním. Můžete oslovit buď nějakou styčnou osobu, která se zabývá SVOČ v rámci dané katedry a ta vám následně doporučí konkrétního učitele, nebo se obrátit přímo na konkrétního učitele, u kterého si myslíte, že by jeho poznatky pro vás mohly být přínosem. Každý konzultant ke konzultacím samozřejmě přistupuje trošku jinak, což jsme s mými kolegy měli možnost v průběhu psaní SVOČ sami poznat.

Jaká byla tvoje počáteční motivace se do soutěže přihlásit?

Počáteční motivací bylo určitě zkusit něco nového, něco, co jsem ještě nikdy nedělala - poprvé v životě si napsat delší akademický text a následně si ho taky před komisí obhájit. Nechtěla jsem totiž, aby mou první skutečnou akademickou prací byla až diplomová práce, a zbytečně jsem se pak kvůli ní stresovala víc, než je nutné. Také jsem ve SVOČ viděla skvělou příležitost, jak se více do hloubky věnovat věcem, které mě zajímají, ale bohužel v rámci seminářů na ně již nezbývá místo.

Co pro tebe bylo při psaní, resp. dokončování samotné práce nejtěžší?

První úskalí představovalo samotné stanovení tématu. Vybrala jsem si relativně široké téma, což se později ukázalo jako velký problém, na který všechny budoucí pisatele SVOČ ve snaze o ušetření jejich času raději ještě jednou upozorňuji.
Napsala jsem nejdříve rozsahem jednu celou práci, bohužel ale šlo spíše o popisnou esej bez výzkumné otázky, takže jsem ji musela nakonec celou smazat a napsat znovu. Další problém spočíval v hledání zdrojů, protože například k mému tématu neexistovala téměř žádná česky psaná literatura. Spoustu času jsem strávila jen shromažďováním podkladů a jejich překládáním především z angličtiny do češtiny.

Zaujalo mě taky to, že sis vybrala se SVOČ účastnit v sekci evropského práva – oboru, který mezi studenty (a koneckonců ani laickou veřejností) leckdy nebývá příliš populární. Čím tě unijní právo zaujalo?

Můj pozitivní vztah k právu Evropské unie se datuje už od střední školy, kdy jsem byla díky europoslanci T. Zdechovskému na studijní návštěvě v Evropském parlamentu v Bruselu. Už tam mě nadchla instituce EU jako celek a potažmo evropské právo, což se mi potvrdilo i pak na právnické fakultě. Na evropském právu mě fascinuje především skutečnost, že se v něm propojují jak právní řády jednotlivých členských států, tak mezinárodní právo veřejné i soukromé, a vzniká tak unikátní právní řád, který ve světě nemá obdoby.

Studentů, kteří by se po absolvování povinného předmětu (Evropské právo I a II – pozn. red.) tomuto oboru věnovali dál, přece jen není mnoho. Proč si myslíš, že mezi studenty není zájem o evropské právo větší?

Nechci být skeptická, ale to, že má česká společnost k Evropské unii v průměru spíše negativní vztah, se podle mě částečně podepisuje i na vztahu spousty studentů k evropskému právu. Souvisí s tím i skutečnost, že ČR do EU vstoupila až v roce 2004, takže studium práva EU nemá v naší zemi takovou tradici jako v západních zemích. Roli může hrát i to, že většina studentů se chce věnovat především českému právu a tudíž mají pocit, že evropské právo jim v tom nemůže nijak zvlášť pomoci a vlastně ho tedy nepotřebují detailněji znát.
Opak je ale pravdou, protože v oblastech upravených evropským právem se díky zásadě přímého účinku, aplikační přednosti a dalším aplikačním zásadám, uplatňuje unijní právo i v České republice přednostně před vnitrostátními právními předpisy – i proto je důležité se evropským právem zabývat.

Jak ses cítila, když ses dozvěděla o 1. místě ve fakultním kole a tím pádem o postupu do česko-slovenského finále soutěže?

(smích) Je to klišé, ale byla jsem opravdu překvapená. Nenapadlo mě, že při své první účasti ve SVOČ se můžu umístit, nebo dokonce vyhrát…Hlavním cílem bylo práci vůbec stihnout dopsat a odevzdat, na nějaké stupně vítězů jsem ani nepomyslela. Ale těší mě, že všechno mé úsilí, které jsem do psaní vložila, bylo touto cestou oceněno.

K tomuto úspěchu ti ještě jednou gratuluji!

A co program česko-slovenského finále SVOČ, lišil se nějak výrazně od fakultního kola?

Částečně se lišil tím, že v česko-slovenském finále, které se konalo na Slovensku v Bratislavě, jsme neměli samostatnou sekci evropského práva – měli jsme ji spojenou se sekcí mezinárodního práva veřejného, kdy většina prací byla právě z této oblasti. Evropské právo bylo zastoupeno pouze dvěma pracemi, a shodou okolností obě byly z naší fakulty.

Další rozdíl spočíval v tom, že v našem fakultním kole si minimálně někteří členové komise zcela jistě naše práce přečetli. Ke každé práci byl přiřazen oponent, který vytvořil oponentský posudek, tudíž minimálně tento člověk ji musel číst velmi důkladně. V česko-slovenském kole jsem takový pocit neměla. V Bratislavě se zdálo, že naše práce pravděpodobně nikdo podrobněji nestudoval, nebyl vytvořen ani žádný nový oponentský posudek. Bylo tak mnohem důležitější, jaký výkon jste podali při ústní obhajobě práce a jak kvalitně jste tento přidělený čas využili. Pokud tomu tak skutečně bylo, tak je z mého pohledu něco špatně.

Vítězné práce ale byly kvalitní, je to tak?

To rozhodně ano. Myslím si, že první místo [v sekci evropského práva a mezinárodního práva veřejného], které vyhrál student naší fakulty (Tomáš Svoboda ze 4. ročníku — pozn. red.), bylo naprosto zasloužené, protože jeho práce byla skutečně skvělá a tímto mu ještě jednou gratuluji.

V čem myslíš, že tě účast ve SVOČ obohatila do budoucna?

SVOČ mě obohatila v mnoha ohledech. Poprvé jsem si vyzkoušela napsat akademický text, naučila jsem se lépe pracovat se zdroji, s akademickými články, texty, podklady…jsem zkrátka schopná se v nich nyní lépe orientovat.
Jistě se zlepšila i moje pasivní znalost právnické angličtiny, jelikož, jak už jsem zmiňovala, většina materiálů, z kterých jsem čerpala, byla právě v anglickém jazyce.
Také jsem díky SVOČ mohla zase trochu vylepšit svůj přednes a vystupování před publikem. Jak již bylo zmíněno, při obhajobě musíte před komisi předstoupit s cca 10 až 15 minutovým výstupem, během kterého máte možnost svou práci odprezentovat. Následně vám nejenom oponent vaší práce či členové komise, ale i ostatní soutěžící mohou pokládat otázky.
A určitě nesmím zapomenout na to, že jsem si díky SVOČ našla nové kamarády (smích). 

Je něco, co bys ještě na závěr doporučila těm, kdo o účasti ve SVOČ (ať už v evropské sekci či jinde) uvažují?

Určitě bych vám doporučila do toho jít – i když to bude stát hodně úsilí, hodně času, možná i nervů, tak se to vyplatí, protože psaní SVOČ vás někam posune. Jak z akademického či profesního pohledu, tak z pohledu lidského. A třeba získáte i nové kontakty a přátelství tak, jak se to letos povedlo i mně (smích).

Děkuji mockrát za rozhovor.  

Rozhovor vedl Petr Pecháček, student 3. ročníku PF UK a spolupracovník redakce.