Vyjádření děkana k rezignaci prorektora Kuklíka

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

s ohledem na dnešní rezignaci emeritního děkana naší fakulty prof. Kuklíka na funkci prorektora UK a statutárního zástupce rektorky považuji za důležité reagovat na některé domněnky a tvrzení, která rezonují akademickou obcí i médii.

S prof. Kuklíkem jsem mohl spolupracovat řadu let, ať už z pozice předsedy akademického senátu za jeho děkanátu nebo děkana právnické fakulty během jeho působení jako statutárního prorektora. Znám ho proto jako férového a čestného člověka, který zvlášť v období posledního třičtvrtě roku předřazoval zájem na ochraně dobrého jména a zájmu univerzity nad svým osobním užitkem a klidem. Na rozdíl od některých jiných jsem proto nebyl tak moc překvapen jeho rozhodnutím s ohledem na to, jakým způsobem eskalovaly v posledních týdnech problémy ve vedení univerzity.

Mám za to, že důvody rezignace pan profesor velmi přesně a trefně popsal ve svém rezignačním dopise. Je mi zcela jasné, že někteří budou jeho rozhodnutí označovat za krok, který je jen zbytečným gestem, snahou se zviditelnit, chránit sám sebe anebo snad přímo poškodit vedení univerzity – já osobně ho však takto rozhodně nevnímám. Naopak jej považuji za odpovědný a nelehký krok člověka, který se snažil vykonávat správně a dobře svou funkci a s ohledem na navzdory jeho úsilí stále se zhoršující situaci už nemohl být součástí systému, který mu takový výkon funkce neumožňuje. Proto takový krok naopak oceňuji a vážím si jej, protože vyžadoval odvahu čelit značné vlně kritiky a zpochybňování jeho úmyslů i dlouholeté práce pro univerzitu.

Není žádným tajemstvím, že jsem dlouhodobě podporoval paní rektorku a současné vedení univerzity – mimo jiné též právě díky tomu, že jeho součástí byl prof. Kuklík – a věřil jsem, že univerzita kráčí správným směrem. Nicméně události posledního třičtvrtě roku mě přesvědčily, že tomu tak není, a věřte, že mě to vůbec netěší.

Je třeba obnovit důvěru v univerzitu a její vedení a za tímto účelem je nezbytné, aby jak univerzita jako celek, tak její vrcholní představitelé byli schopni přiznat pochybení, pokud k nim dojde, a vyvozovat z nich adekvátní odpovědnost. Krok prof. Kuklíka proto vnímám jako jeden z prvních a důležitých kroků na cestě tímto směrem.

Radim Boháč