S Dr. Petrou Žikovskou o AI, autorském právu a vztahu umění a práva

Dr. Petra Žikovská, vedoucí Centra práva duševního vlastnictví a ředitelka České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI), vystudovala krom práva na PF UK také taneční vědu na AMU. Díky tomu má blízko ke spojení práva a umění a specializuje se zejména na otázky autorského práva. Na Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního působí jako odborná asistentka, kde se věnuje tématům jako licenční smlouvy, výjimky a omezení autorského práva či rozdíly mezi evropským a anglo-americkým systémem autorského práva. V posledních letech se významně věnuje také dopadu umělé inteligence na oblast autorského práva a práva duševního vlastnictví.

Jak je právnická obec, ať už v Česku nebo ve světě, připravena na rostoucí vliv umělé inteligence v umělecké tvorbě a její produkci? Mají se umělci čeho obávat, nebo jim AI naopak otevírá nové příležitosti? Jaké výzvy nás čekají v oblasti autorského práva a umělé inteligence? O tom všem a mnohém dalším se dozvíte v tomto rozhovoru

Lidé se často věnují více oborům najednou. Ty mohou být příbuzné, ale i velmi vzdálené. Jak moc si jsou blízké právo a tanec?

Kdysi jsem se věnovala tanci aktivně, ale zranění mi znemožnilo pokračovat profesionálně. Hledala jsem proto něco, čemu bych se mohla věnovat jako své profesi. Jelikož jsem byla spíše humanitně zaměřená, vybrala jsem si práva, ale zajímala mě také historie. Zároveň jsem hledala v právu oblast, která by byla blízká umění – a to jsem našla v autorském právu. Během studia jsem si ale uvědomila, že mi tanec chybí, a proto jsem začala studovat také Taneční vědu na AMU.

Takové souběžné studium muselo být zajímavé.

To určitě, v něčem to bylo i kouzelné. Nejvíce si vybavuji cestu přes Karlův most mezi dvěma světy – na jednom břehu byla PF UK a na druhém HAMU. Bylo zajímavé sledovat kontrasty mezi nimi, například v počtu studentů: na právech stovky lidí v ročníku, na HAMU nás bylo jen pět. Byla jsem velmi vděčná, že jsem mohla rozvíjet obě tyto stránky své osobnosti.  

To je určitě výhoda i pro umělce, když je jejich právník zároveň umělec.

Ano, máte tak větší pochopení pro jejich prostředí a snáze pak nahlédnete na některé souvislosti.

Naším hlavním tématem bude umělá inteligence. Chtěl bych se zeptat, jaká k tomu byla cesta v právu? Viděl jsem s Vámi rozhovor pro Český rozhlas, z dnešního hlediska by se dal nazvat podcastem, kde jste s Martinem Veselovským hovořila na téma ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, pozn. red.), což byla mezinárodní dohoda, která chtěla sjednotit pravidla pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví, včetně autorských práv, ochranných známek a patentů a také autorských práv na internetu. Byla tohle už nějaká předzvěst problematiky AI a autorského práva?

Autorské právo má obecně vždy nějaké své téma, které v danou chvíli rezonuje na celospolečenské úrovni. Konkrétní legislativa je však za vývojem logicky opožděná. V roce 2012, kdy jste slyšel ten podcast, byl jedním z velkých témat internet a ochrana autorských práv v online prostředí. Diskutovalo se o způsobech, jak zajistit vymožitelnost autorských práv na internetu. Někteří akademici tehdy předpokládali, že pokud nebude možné práva dostatečně vymáhat, může to znamenat konec autorského práva v jeho tradiční podobě. Obávali se, že internet je příliš neregulovatelný a bezbřehý, což by mohlo vést k tomu, že ochrana autorských práv zanikne. K tomu však nedošlo.

Jednou z důležitých debat v této oblasti byla také ta kolem Článku 17?

Ano, ten se stal součástí Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, přijaté až v roce 2019. Tento článek se zabýval odpovědností majitelů platforem, které obsahují uživatelsky generovaný obsah (user-generated content, pozn. red.). Podle Článku 17 nesou majitelé platforem odpovědnost za to, co jejich uživatelé nahrávají, a pokud autor díla rozhodne, že jeho obsah na platformě nechce mít, musí platforma nejen obsah smazat, ale zajistit, aby se zde už znovu neobjevil. To bylo možné dosáhnout pouze pomocí softwaru, tzv. systémů automatické detekce obsahu. Tehdy se začalo hovořit o tom, že právě tyto systémy povedou k omezení svobody na internetu a mohou být počátkem cenzury. Tyto obavy však nebyly zcela oprávněné, protože nic tak katastrofického se nakonec nestalo, jak můžeme dnes vidět.

Jaké to tehdy byly obavy?

Mohla nastat situace, že někdo vzal nějakou písničku a nahrál ji například na populární, dnes již v některých případech neexistující úložiště. Pro autora dané písničky bylo velmi obtížné dohledat všechny uživatele, kteří jeho skladbu takto nelegálně nahráli. Dnes máme například Spotify (legální streamovací služba), které tento problém z velké části eliminuje. Tehdy však za nahrávání nesli odpovědnost pouze jednotlivci, kteří obsah na platformy nahráli.

Nová směrnice tedy přenastavila tyto odpovědnostní vztahy?

Ano, nově za obsah odpovídá majitel platformy. Zároveň má určité možnosti, jak se této odpovědnosti zprostit, což je také upraveno zákonem. Jednou z podmínek pro vynětí z odpovědnosti je již zmíněné rozhodnutí autora, který pokud oznámí, že si nepřeje, aby jeho dílo bylo na platformě dostupné, musí tak daná platforma učinit. Tomuto principu se říká "notice and stay down". Právě kolem této problematiky se vedla obrovská debata, probíhaly protesty a někteří, například polská vláda, odmítli implementovat toto ustanovení do své legislativy s odůvodněním, že je v rozporu s právem na svobodu projevu. Nakonec však tento postup neuspěl u Soudního dvora Evropské unie, který rozhodl ve prospěch směrnice.

Takže dnes je situace bezpečnější díky filtračním softwarům, které hledají skladby, jež si autor nepřeje mít nahrané?

Zčásti ano. Tyto detekční softwary však dokážou vyhledat pouze skladby, které jim byly konkrétně zadány k hledání. Není to tak, že software automaticky projde danou platformu a okamžitě vyhodnotí, co je autorem schváleno a co ne. Proto tato práce není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Když se nyní vrátíme k AI, dala by se k tomu také využívat?

Ano, právě teď se AI dostává do centra pozornosti, a to včetně mnoha právních aspektů. Autorskoprávní problematika je jednou z nich. V současnosti se zaměřujeme na problematiku generativní AI – tedy na umělou inteligenci, která vytváří výstupy, jež by potenciálně mohly být chráněny autorským zákonem, ale nejsou. Důvodem je, že soudy ani legislativa se k těmto otázkám zatím jasně nevyjádřily. Máme pouze stávající legislativu, která na tuto problematiku není uzpůsobena. Nedávno byl Evropským parlamentem schválen AI Act (Akt o umělé inteligenci, pozn. red.), ale jeho obsah se jen minimálně vztahuje k autorskému právu. V této oblasti nás tedy čeká ještě dlouhá cesta. Nyní jsme ve fázi debat, což je zajímavé, ale zároveň výzvou, protože vývoj AI postupuje extrémně rychle. Právníci o těchto otázkách diskutují, ale oproti technologickému vývoji jsou pozadu, což jak už jsem uvedla, je pro právo obvyklé. V případě AI však zaostávání nabývá na intenzitě, protože vývoj probíhá opravdu velmi dynamicky.

Zatím se na umělecky vytvořené dílo generované AI autorské právo nevztahuje. Vy jste ale zmínila, že by se to v budoucnu mohlo změnit?

Problematika AI a autorského práva se rozděluje do dvou hlavních fází. První je vstup, kdy se AI trénuje na autorsky chráněných dílech, tzv. datových sadách (datasets, pozn. red.). Druhou fází je výstup, kdy AI dokáže vytvořit něco, co lze nazvat produktem, jenž může být uměleckému dílu velmi podobný. Musíme brát v potaz, že současná legislativa v Evropě stojí na principu, že autorem díla může být výhradně fyzická osoba. Zde ale vzniká situace, kdy dílo vytvořil stroj nebo software, který však někdo musel naprogramovat a instruovat. V této otázce existují tři hlavní myšlenkové proudy v akademické obci, a to na globální úrovni, nejen u nás. První teorie tvrdí, že výstupy AI lze chránit již dnes za využití současné legislativy. Lze to hezky ukázat na příkladu fotografie. Autorem fotografie je ten, kdo zmáčkne spoušť fotoaparátu, tedy určitého nástroje. Tomuto okamžiku pak předchází příprava fotografovaného objektu, kdy dochází k optimalizaci budoucího snímku. Uživatel AI zadává tzv. prompty (vstupní příkaz, který uživatel zadává AI, pozn. red.), což by se dalo porovnat s přípravou podoby fotografovaného objektu a následné stisknutí tlačítka enter, kdy dává příkaz k činnosti AI, by bylo možné považovat za ono stisknutí tlačítka fotoaparátu. Tento přístup má však své kritiky, kteří poukazují na to, že při opakovaném stisknutí spouště fotoaparátu vznikne stejná fotografie, zatímco AI může při stejném promptu vytvořit odlišné výsledky, což tuto teorii zpochybňuje. Druhá teorie navrhuje vytvořit novou formu ochrany, tzv. sui generis právo, podobné ochraně databází. Tato ochrana by byla časově omezená, například na 5 let, a právo by náleželo těm, kteří AI instruovali k vytvoření díla – tedy zadavatelům promptů. Třetí teorie naopak zastává názor, že výstupy vytvořené AI by neměly být chráněny vůbec, protože autorem nemůže být fyzická osoba, což je základní princip ochrany autorských práv.

Tyto tři teorie, myšlenkové proudy, to nejspíše v praxi právníkům moc neulehčují. Existuje na to judikatura?

Zatím není moc rozsáhlá. V Čechách již ale existoval spor, který rozhodl soud první instance a ve svém rozsudku řekl, že autorem může být pouze fyzická osoba, a tudíž výstupy vytvořené AI nemají být chráněny. Na druhou stranu v Číně, která obecně nebývá příliš spojována s ochranou duševního vlastnictví, došlo k opačnému rozhodnutí. V tomto případě byl prompt, který vedl k vytvoření výstupu, konkrétně fotografie dívky, velmi komplikovaný a obsahoval několik stránek textu. Soud zde rozhodl, že autor takto sofistikovaného promptu si zaslouží být považován za tvůrce výsledného díla. V rámci Evropské unie budeme pravděpodobně čekat na novou legislativu, protože se jedná o velmi komplikovanou problematiku. Alternativně mohou tuto otázku vyřešit nejvyšší soudy jednotlivých členských států, avšak podle mého názoru by takto zásadní otázka měla být řešena prostřednictvím legislativy EU.

V hudbě je dnes běžné, že skladatelé nepoužívají AI přímo k tvorbě celé skladby, ale spíše jako nástroj, který jim pomáhá s konkrétními úkoly. Například potřebují vypočítat, kde se na časové ose tří minut (běžná délka písně) nachází zlatý řez. Výpočet by jim zabral určitý čas, zatímco AI to zvládne během několika sekund. Tento způsob využití AI nepovažují za umělecké zneužívání, ale spíše za efektivní pomoc při tvorbě.

Ano, dovedu si představit, že takto skladatelé AI využívají. Při tvorbě hudby se AI používá už delší čas, a to zejména ve fázi produkce. Dnes je možné pomocí AI doladit umělcův zpěv, nebo třeba připodobnit nahrávku zvuku typickému pro nějakého jiného interpreta. Nově pak AI umí třeba navrhnout text písně, ale i její melodii na určité téma. Umím si představit, že umělec vezme tyto výstupy umělé inteligence jako inspiraci a dál s nimi tvůrčím způsobem pracuje a využívá tak AI jako určitý inspirační zdroj, což je za mě v pořádku.

Může ale dojít ke zneužívání AI? 

Určitě jste slyšel o tzv. deepfake. Pokud zůstaneme u hudby, tak existují tzv. vokální klony, které vytvářejí softwary jako Jammable, což je nástroj, který dokáže generovat zvuky nebo hlasy tak, aby zněly jako konkrétní zpěvák či zpěvačka. Tento software může ovládat prakticky kdokoliv, což s sebou přináší řadu kontroverzí. Velká kauza vznikla na jaře 2023 kolem Drakea (Aubrey Drake Graham, pozn. red.). Byla zveřejněna píseň s názvem “Heart on My Sleeve“, která měla obrovský úspěch, ale později se ukázalo, že Drake ji nikdy nenazpíval. Šlo právě o vokální klon vytvořený pomocí tohoto druhu softwaru.

A co z toho vyplývá pro autory, kteří jsou takto napodobováni? Jak se mohou bránit?

V současné době se mohou bránit na základě ochrany osobnosti, tedy na základě ochrany projevů osobní povahy, tedy chránit svůj hlasový projev. Zatím však nedošlo k větším sporům, protože platformy na žádost autorů takovéto „plagiáty“ většinou odstraňují. Je ale zajímavé, že někteří umělci s tímto fenoménem nemají problém, vnímají ho jako součást propagace, a dokonce ho podporují. Například vyšlo album „Aisis“, které zcela kopíruje styl kapely Oasis, a hlavní zpěvák Liam Gallagher prohlásil, že se mu líbí, jak na desce zní. Ti, kteří si napodobování nepřejí, mohou požádat o smazání napodobenin a zároveň využít právní ochranu svého projevu.

Chápu, že v některých případech může napodobování umělcům sloužit jako forma propagace, ale situace, kdy někdo vytvoří například instagramový účet, napodobuje určitého zpěváka, získá statisíce až miliony sledujících a před zablokováním účtu si vydělá velké peníze, je už jiný problém.

AI samozřejmě otevírá dveře k různým podvodům. V Americe byl například případ podvodníka, který pomocí generativní umělé inteligence vytvořil velké množství písniček. Prohlásil se za jejich autora, založil si množství účtů a tím si zajistil přehrání těchto skladeb na Spotify, což mu přineslo značné příjmy. Když se na to přišlo, skončil tento případ u soudu. Takže ano, umělou inteligenci lze v tomto směru snadno zneužít.

To je tedy situace, kdy AI napodobí konkrétního skladatele, interpreta. Může nastat jiný druh napodobení, deepfake? 

Ano, je zde ještě jedna zásadní věc, o které jsme zatím nemluvili. Možná je ještě důležitější pro rozvoj kreativních odvětví. Umělá inteligence je schopná generovat výstupy, které do určité míry mohou konkurovat lidským výtvorům. Například v hudebním průmyslu existují segmenty, jako je produkce hudby do hotelů nebo nákupních center. Historicky se pro tento účel používala hudba z takzvaných knihoven, které získaly široké licenční oprávnění a umělce jednorázově vyplácely, s  touto hudbou se pak dále obchodovalo. Do budoucna si ale myslím, že právě tato odvětví mohou být nahrazena hudbou generovanou umělou inteligencí. Konkurence v tomto případě hraje ve prospěch AI, protože firmy nebudou muset vyplácet autory ani výkonné umělce. Jediné náklady se budou týkat vytvoření softwaru. Proto se domnívám, že v budoucnosti tento typ hudby bude ve velké míře nahrazen uměle generovanou hudbou.

Tomuto druhu hudby se někdy hanlivě říká tzv. užitková, které se nepřikládá vysoká umělecká hodnota. Jedná se spíše o spotřební hudbu. 

Mnoha hudebníkům nevadí, že se tento "konkurent" dostává do hudebního průmyslu, protože sami tvoří hudbu s vyšší uměleckou hodnotou. Nicméně to představuje, a v mnoha ohledech už i je, obrovský problém. Jakmile bude umělá inteligence schopna (a pravděpodobně toho již dosáhla) tvořit fundovanou, komplikovanou hudbu, může to znamenat, že někteří hudebníci přijdou o své živobytí. Ano, a děje se to velmi rychle. Studie CISAC uvádí, že trh s hudbou přijde do roku 2028 díky AI o 24 % profitu. Je to samozřejmě jen odhad, ale trh s hudbou se pod vlivem AI určitě změní. Nebude to však jen trh s hudbou, ale kreativní průmysl obecně.

Doteď jsme se bavili o výstupech. Jaká problematika se pojí s tzv. vstupy? 

Aby umělá inteligence mohla generovat výstupy podobné uměleckým dílům vytvořeným fyzickými osobami, musí být trénována na autorských dílech. To znamená, že AI potřebuje data, která jsou často chráněna autorským právem. Existuje však výjimka – autorské právo obsahuje seznam výjimek a omezení, kdy zákonodárce říká, že za určitých konkrétních situací je větší celospolečenský zájem na užití díla, a proto autor nemá nárok na odměnu. Mezi tyto výjimky patří například citační výjimka nebo možnost pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu. Nedávno však byla Směrnicí o autorském právu na jednotném digitálním trhu vytvořena i výjimka pro vytěžování textů a dat (text and data mining, pozn. red.). Původním záměrem této výjimky bylo uchovávání kulturního dědictví, aby například studenti na univerzitách mohli analyzovat texty a extrahovat z nich potřebné informace. Jenže tato výjimka je napsána tak, že umožňuje trénování umělé inteligence patrně i na autorskoprávně chráněných datech. Jinými slovy – lze vytvořit datasety pro trénink AI na základě této výjimky. To nyní překvapilo celou právnickou obec, protože když se řešila směrnice, pozornost byla upřena na článek 17, této možnosti si nikdo nevšiml. Problém je v tom, že pokud se systémy mohou na těchto vstupních datech trénovat zdarma, a následně i na výstupu, tak přímo konkurují dílům, na kterých se původně trénovaly, a tím zásadně mění trh. V těchto případech by v souladu se spravedlností měli autoři těchto dat, na kterých se AI trénuje, participovat na ziscích. Tehdy na to nikdo nemyslel. Existuje ale možnost takzvaného „opt-outu“, tedy nositelé práv mohou strojově čitelnými prostředky vyjádřit svůj nesouhlas s využitím této výjimky. To je takzvaná výhrada práva. Nicméně je to napsáno tak obecně, že nikdo přesně neví, jestli to vůbec půjde efektivně aplikovat. Otazníků, ohledně toho, jak by měl být tento „opt-out“ aplikován, je opravdu mnoho. Částečně se to snaží řešit AI Office při Evropské komisi, která pro specifikaci tohoto ustanovení svolala plenární jednání a jednání pracovních skupin, které pracují na prvním Všeobecném kodexu správné praxe v oblasti umělé inteligence (First General–Purpose AI Code of Practice).

To byla právě má následující otázka – co se chystá do budoucna, jaké právní regulace a výzvy nás čekají? 

Toto je jedna z klíčových výzev – jak dořešit tuto výjimku, aby byl nalezen balanc mezi majiteli práv, jejichž data jsou využívána k trénování, a majiteli generativních systémů AI, kteří na těchto systémech poté profitují. V rámci evropské legislativy se nyní uvažuje o tzv. AI Lability Directive (odpovědnost za AI, pozn. red.). Je nezbytné vyřešit odpovědnostní vztahy, tedy kdo za co nese odpovědnost. To se týká nejen porušování autorských práv, ale práva obecně. Celý tento balíček odpovědnostních vztahů by měl být jedním z hlavních bodů, které je třeba vyřešit, a to je aktuálně na pořadu dne.  Z pohledu autorského práva před námi v současnosti tedy stojí dvě klíčové oblasti: 1. Vstupy – tedy trénování na autorskoprávně chráněných datech a otázka, zda a jak mohou autoři participovat na zisku. 2. Výstupy – otázka, zda produkty vygenerované AI mají být chráněny, a pokud ano, jakým způsobem.

A to je i jedno z témat řešených na konferenci na konci minulého roku, kterou pořádalo Centrum práva duševního vlastnictví?  

Děkuji za tuto otázku. Centrum pořádalo konferenci „Autorskoprávní aspekty generativní umělé inteligence”, a to na počest profesora K. Knapa, který byl zakladatelem Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního, a naše Centrum na tento Ústav navazuje. Pan profesor byl v mnoha ohledech vizionář. Vyjadřoval se k technologickým novinkám, zabýval se softwarem už v jeho počátcích, kdy se software teprve začínal používat. Byl naprosto klíčový pro rozvoj tohoto oboru, i když se o něm v dnešní době příliš nemluví. Rozhodli jsme se proto s JUDr. I. Holcovou uspořádat konferenci na jeho počest, kde jsme se věnovali autorskoprávním aspektům generativní umělé inteligence. Věříme, že kdyby profesor K. Knap ještě žil, toto téma by bylo také jeho velkým zájmem. Velmi jsem si konferenci užila, protože všechny tyto problémy, které jsme zde nadhodili, se na konferenci řešily do detailu. Na konferenci vystoupilo mnoho odborníků, jak z České republiky, tak ze Slovenska, a účastníky byla velmi pozitivně reflektována.

Jak je mezi právníky populární věnovat se autorskému právu, ale také AI? 

Myslím, že lidé, kteří mají určitý umělecký přesah, jsou v tomto oboru často zastoupeni. Mezi kolegy zjistíte, že mnoho z nich má nějakou uměleckou minulost, ambice nebo koníčky.Na druhou stranu jsou zde i lidé, kteří mají blízko k IT, a ti se pak specializují na ochranu softwaru nebo autorskoprávní problémy na internetu. Jsou to často lidé s určitým přesahem, což mi přijde zajímavé. Myslím, že je důležité rozvíjet více stránek své osobnosti. Proto jsem si tuto oblast práva vybrala a jsem ráda součástí této komunity, protože to nejsou jen vynikající odborníci, ale i zajímaví lidé.

Náš rozhovor se koná online. Odkud voláte, respektive z jaké kanceláře?

Já kromě své akademické kariéry působím jako ředitelka České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI, pozn. red.). Organizace je vlastně taková cechovní a chrání zájmy hudebních vydavatelství. Mezi naše členy patří velké firmy jako Universal Music, ale také menší, například Supraphon nebo nezávislé labely, které dnes vydávají například hip-hop a podobné žánry. Poskytujeme jim různé služby – právní poradenství, lobbing na lokální i evropské úrovni a také protipirátskou činnost, což znamená postihování neoprávněného užití autorskoprávně chráněných děl, zejména na internetu. Pro naši organizaci byl článek 17 zásadní. Kromě toho připravujeme statistiky, žebříčky a podílíme se na vyhlašování Cen Anděl. Tato práce je velmi různorodá a často propojuje teorii s praxí, což mě baví, i když rozdíly mezi nimi bývají někdy propastné. Navíc jsem vždy měla blízko k hudbě, takže je to pro mě takový splněný sen. Baví mě, co dělám, a ráda také učím. Studenti mě inspirují, mají zajímavé otázky, které mě nutí přemýšlet o věcech jinak, než bych to udělala sama. To mě opravdu naplňuje.

To zní jako splněný sen. Děkuji Vám za rozhovor a přeji ať je i nadále Vaše profese tak zajímavá a kontrastní. 

Děkuji.

Autor rozhovoru: MgA. Pavel Nesit