Panelová diskuse: České století v právu a politice - bude vedena přes aplikaci Zoom
Panelová diskuse: České století v právu a politice - bude vedena přes aplikaci Zoom
Panelová diskuse realizovaná v rámci projektu
Mezinárodní mobilita výzkumných pracovníků Univerzity Karlovy
České století v právu a politice
Meeting URL:
https://ucph-ku.zoom.us/j/68090846954?pwd=ZVNBZllzazEyQ1pXcXU4VWl6M3NSQT09
Meeting ID: 680 9084 6954
Passcode: 276714
Seminář moderuje Irena Kalhousová
Petr Agha: Vzpomínka na hranice – patos, politika a populismus
Kombinovaný účinek utopického 68 a anti-utopického 89, stojí za zrodem současné verze liberální demokracie, která představuje institucionální architekturu současného světa. Rok 1989 transformoval struktury domácí a mezinárodní politiky a ekonomiky. Rok 1989 přichází se závěrem, že kapitalismus je normální stav lidského provozu; socialismus /komunismus je odchylka. V českých podmínkách se usadilo přesvědčení, že předchozí režim byl historickou anomálií vnucenou z Východu, která nás vytrhla z našeho přirozeného směřování. Prosazuje se určitý typ paměti, formátovaný do ideologické šablony heroizující určitou část disentu, která upírá legitimitu autentické paměti na předchozí režim. Na pozadí této dynamiky si tento příspěvek naopak všímá silné kontinuity mezi normalizačními elitami a jejich nástupci po roce 1989. To se netýká pouze ekonomických technokratů z okruhu prognostiků, nýbrž také disidentů z prostředí Charty 77.
Technokraté odvozují legitimitu svého postavení v efektivitě politik, které tvoří a realizují a také v procesech, které k jejich realizaci vytváří, zatímco disent hledá zdroje legitimity v hodnotách mimo institucionální struktury státu. Oba tyto proudy potom spolu mají společného jmenovatele – a tím je rezervovaný postoj vůči politice. Rozhodovaní se děje bez dostatečné míry demokratické legitimity, narůstá propast mezi režimem a jeho legitimitou, důraz je kladen na legalitu rozhodování. To jsou nepochybně hodnocení, která slýcháme často právě z pódií protestů a z úst politiků, které označujeme za populistické. Na druhou stranou však vidíme reálnou tendenci politických elit k upřednostnění technokracie před demokraticky vyjadřovanou vůlí a řešeních založených na demokratické legitimizaci.
Tyto elementy potom společně tvoří základ pro pochopení “fenoménu Babiš” a opozice, která se vůči této formě soft-populismu formuje, stejně jako nám umožňuje problematizovat ustálený obsah historické paměti, která je součástí post-89 ideologie.
Michal Kopeček: Existoval v pozdně komunistické středovýchodní Evropě socialistický právní stát? Československo v regionálním kontextu
Na rozdíl od většiny dosavadní literatury se autor v příspěvku pokouší dokázat, že na konci 80. let můžeme v některých komunistických zemích východní a střední Evropy pozorovat budování základů autoritářského socialistického právního státu. První část příspěvku zkoumá dosavadní terminologii s ohledem na fungování práva v komunistických diktaturách a autoritářských režimech obecně. Na příkladu pozdně komunistických zemí jako je Polsko ale právě i Československo, se pak autor snaží ukázat, jak se vláda zákona nejen stávala stále důležitějším vládním nástrojem ve státním socialismu, ale jak také postupně měnila povahu diktátorských režimů. Tvrdí, že pozdní komunistické diktatury těchto zemí se vydaly na cestu k autoritářskému socialistickému právnímu státu ve snaze zajistit si své mocenské postavení posílením normativního státu. Nedospěly v tomto ohledu nikdy k předpokládanému optimálnímu stavu, zároveň se tím však otevřela osudná cesta uvnitř diktatur směrem k legalistickým a vyjednaným revolucím v roce 1989.
Jan Komárek: Vídeň-Moskva-Brusel-„Západ“: O nesamozřejmé české státnosti
Po většinu své moderní státnosti se český národ rozhlíží kolem sebe, co na to „oni“, případně „ty druhé“ používá jako vysvětlení a ospravedlnění vlastních selhání – ať už skutečných, nebo domnělých. Bylo tomu tak při vzniku samostatného českého státu a zejména vyjednávání o jeho uznání vítěznými mocnostmi, při obnovování Československa po druhé světové válce, a nakonec i při hlasitém deklarování, že patříme do Evropy (nebo rovnou na „Západ“) po roce 1989. S touto dějinnou a geopolitickou zkušeností naprosto nekoresponduje ústavní imaginace České republiky, tedy soubor představ o tom, co je státnost a základní prvky demokratické ústavnosti. Ve svém příspěvku ukáži, nakolik tato diskrepance brání lepšímu pochopení dějů v naší ústavní politice po roce 1989. Zároveň však poukáži na to, že se nejedná v evropském kontextu o nic výjimečného a že evropské státy žijí z „pohádky o moudrém národu“, jak mýtus národního státu nazval historik Timothy Snyder ve svých Cestách k nesvobodě. Uvědomění těchto souvislostí pak může z hlubinného podvědomí vynést na světlo obavy o nesamozřejmost naší státnosti, konfrontovat ji v jejím dějinném kontextu a snad i poskytnout terapii.
Petr Agha je ředitelem Centre for Law and Public Affairs, Ústav státu a práva, Akademie věd ČR, odborným asistentem na katedře politologie a sociologie, Právnické fakulty UK a postdoktorandem na iCourts, PF Univerzity v Kodani.
Irena Kalhousová je ředitelkou Rady Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově a akademickou pracovnicí na Fakultě sociálních věd.
Jan Komárek je profesorem evropského práva na PF Univerzity v Kodani. V letech 2018-2020 působí jako hostující vědecký pracovník na PF UK v Praze.
Michal Kopeček působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a je ředitelem Imre Kertész Kolleg při Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně.
__________________________________________________________________________________
Seminář je podpořen z projektu Mezinárodní mobilita výzkumných pracovníků Univerzity Karlovy (reg.č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_027/0008495) spolufinancovaného Evropskou unií.
