Monografie autorů z naší fakulty získaly ocenění v soutěži UK i nejvyšší hodnocení Rady pro výzkum, vývoj a inovace

obr

Monografie autorů z naší fakulty získaly ocenění v soutěži UK i nejvyšší hodnocení Rady pro výzkum, vývoj a inovace

Čtyři monografie, jejichž autoři působí na naší fakultě, získaly ocenění v soutěži vysoce kvalitních monografií na UK. Ocenění získali prof. Jakub Handrlica, prof. Jan Kysela, dr. Jakub Drápal a dr. Karolina Žákovská.
Poslední dva jmenovaní získali rovněž nejvyšší možné hodnocení výsledků výzkumu podle Metodiky 2017+, který provádí Rada pro výzkum, vývoj a inovace.

Cílem Soutěže vysoce kvalitních monografií UK je podpora autorů vysoce kvalitních monografií a jejich mateřských fakult či dalších univerzitních součástí. Soutěž vysoce kvalitních monografií svým charakterem doplňuje stávající systém přidělování institucionálních prostředků vysokým školám a jejich součástem. Hodnocení nejvýznamnějších monografií dvěma jedenáctičlennými odbornými komisemi jmenovanými Vědeckou radou UK jasně stanovuje standardy i úroveň náročnosti pro jednotlivé typy publikací, které si činí nárok být považovány za klíčové ve svých vědeckých oborech.

Všem oceněným autorům a autorce srdečně gratulujeme.

 

Kompletní výsledky Soutěže monografií UK najdete ZDE.

Přehled hodnocení, který provádí Rada pro výzkum, vývoj a inovace najdete ZDE.

 

Oceněné monografie

Žákovská

La protection de la biodiversité marine en droit international: à la recherche d´un cadre d´harmonisation d´une réglementation disparate (Ochrana mořské biodiverzity v mezinárodním právu: hledání rámce pro harmonizaci roztříštěné právní úpravy).

JUDr. Karolina Žákovská, Ph.D.


Monografie vznikla v rámci dlouhodobé spolupráce dr. Žákovské s Centrem pro mořské a oceánské právo (Centre de droit maritime et océanique) Fakulty práva a politických věd Univerzity v Nantes a jeho dlouholetým ředitelem, profesorem Jean-Pierre Beurierem.

Dr. Žákovská v Nantes díky stipendiu francouzské vlády nejdříve absolvovala tzv. diplom prohloubeného studia (obdoba LL.M.) v oboru mořského a oceánského práva a následně získala doktorát v oboru mezinárodního práva životního prostředí.

Oceněná monografie je aktualizovanou verzí její francouzské doktorské dizertační práce. Sama k volbě tématu říká: “Oceány jsou nejrozsáhlejším životním prostorem na planetě, představují 90 % biosféry, tedy té části planety, kde je možný život. Působí silně a nezničitelně, i v nich se ale čím dál tím výrazněji projevují negativní dopady lidské činnosti, ať už se jedná o nadměrný rybolov, znečišťování moří plasty, ničení stanovišť mořských druhů či změnu klimatu. Ochrana moří a života v nich přitom ve srovnání s pevninou vykazuje řadu specifik daných charakterem mořského prostředí, jeho mezinárodním právním režimem a našimi stále nedokonalými znalostmi mořských ekosystémů. Ještě více, než je tomu u biodiverzity na pevnině, je proto v oceánech nutná mezinárodní spolupráce a naslouchání vědcům, stejně jako uplatňování moderních principů práva životního prostředí, jako jsou ekosystémový přístup a předběžná opatrnost. Toto téma by přitom mělo zajímat i vnitrozemské státy, jako je Česká republika, a to nejen z důvodu významu mořských ekosystémů pro život na planetě, ale též proto, že dvě třetiny oceánů (a téměř polovinu povrchu planety Země) tvoří volné moře a tzv. Oblast, mezinárodní prostory, které nepatří žádnému státu světa, a Česká republika v nich tak má stejná práva a povinnosti jako třeba právě Francie, která je jinak státem s nejrozsáhlejším mořským “územím” na světě.”​

 

Drápal

Přiměřenost peněžité sankce k majetku pachatele

JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., Ph.D.

“O právu potřebujeme uvažovat ve třech rovinách: Teoretické koncepce nám určují, co by mělo být, analýza praxe nám ukazuje, zda je teorie naplněna, a zákony mají překládat teorii do praxe. Ve své knize zkoumám vztah mezi majetkem pachatele a pokutou napříč těmito rovinami. Zamýšlím se jak nad tím, v kterých odvětvích trestání by pokuta měla vycházet (a nakolik) z majetku pachatele, zda je tak činěno v případech, kdy to zákon předvídá, a proč tomu tak není. Důvody jsou – překvapivě často – technicistního rázů: Soudy i správní orgány potřebují vodítka, jak jednoduše a prakticky dovodit výši pokuty, pokud mají zjištěné majetkové poměry. Představuji příklady takových vodítek pro trestní i správní právo, přičemž k systémovému zlepšení by bylo třeba jak novelizovat vybraná zákonná ustanovení, tak vypracovat jasnější zjednodušující návody zejména pro správní orgány ohledně toho, jak ukládat pokuty různě bohatým pachatelům.”

 

Kysela

 

Dělba moci v kontextu věčného hledání dobré vlády

prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc.

Kniha sleduje vývoj ideje dělby moci nejen jako způsobu omezení veřejné moci, nýbrž také jako formy její většího otevření (inkluze) různým sociálním a politickým zájmům.
Začíná představením několika pojetí moci jako takové, s důrazem na moc politickou. Upozorňuje na klasické dilema ústavodárců, kteří se pohybují mezi úskalími moci omezené přespříliš, a tím pádem neakceschopné a neužitečné, a moci omezené pramálo, a tím pádem nebezpečné a svévolně vykonávané. Dále zkoumá předchůdce a alternativy doktríny dělby moci, zejména antickou a středověkou smíšenou vládu (ústavu) a teorii výchovy dobrého (spravedlivého) vladaře, z níž nám do současnosti zůstaly poukazy na potřebu občanského vzdělávání. Na to navazuje nástin historických koncepcí Johna Locka, Charlese de Montesquieu, amerických federalistů a jiných autorů přelomu 18. a 19. století.

Ve stěžejní kapitole čtvrté je exponován význam dělby moci v současnosti, jsou podány její základní charakteristiky, různé klasifikace, především však modely forem vlády, jež se od sebe liší především právě všelijak koncipovanými vztahy uvnitř rozdělené moci. Samostatná pozornost je věnována dopadům referend nebo výjimečných stavů na uspořádání veřejné moci. Závěrečné zamyšlení patří České republice, její Ústavě a ústavní praxi, resp. tomu, co pro ně dělba moci znamená. Evidentním tak snad je, že doktrína dělby moci není konceptem mrtvým, nýbrž variabilním v čase a místě. Patří především světu politiky, což nevylučuje její využívání také v argumentaci soudů, avšak při vědomí toho, že z ní mohou vyplývat různé závěry.                

 

 Handlica

Jaderné právo a právní futurismus: jaderné technologie budoucnosti a jejich právní úprava

prof. JUDr. Jakub Handrlica, LL.M., Ph.D., DSc.

Monografie si dává za cíl analyzovat budoucí podobu jaderného práva, a to pomocí metodologických přístupů nauky právo futurismu (právní futurologie). Cílem tedy není analýza, ani deskripce existujících úprav, ale identifikace tendencí, které existují ve zkoumaných právních úpravách a u kterých lze s ohledem na jejich dlouhodobost předpokládat trvání i v budoucnu. Soustřeďuje se na předpokládaný vývoj právních úprav ve vztahu k několika vybraným technologiím – zejména k ukládání vyhořelého jaderného paliva do podzemních geologických struktur, dále jeho přepracování, ale tematizuje také jiné „nové technologie“ (např. mobilní jaderná zařízení, malé jaderné reaktory a technologie jaderné fúze).

Monografie předvídá, že další vývoj jaderného práva se bude s velkou pravděpodobností odehrávat na půdorysu existujících mezinárodních úmluv, přičemž lze předvídat posílení jejich flexibilních mechanismů, další využívání dokumentů soft law a posilování tendencí k bilateralismu. Ve vztahu k budoucí vnitrostátní právní úpravě mírového využívání jaderné energie monografie identifikuje její limity ve vztahu v potenciálnímu provozu přepracovacích technologií na našem území a k ukládání vyhořelého paliva do mezinárodního úložiště. Monografie se opírá o existující zahraniční literaturu a pléduje pro pojímání jaderného práva jako nové právní disciplíny, která je – podobně jako kosmické právo, telekomunikační právo, právo IT a právo životního prostředí – produktem socio-ekonomického vývoje druhé poloviny 20. století.

Předkládaná monografie současně identifikuje limity jakýchkoliv predikcí právní úpravy v této oblasti, které jsou dány jak potenciálním novým vědeckým objevem, tak hrozící havárií velkého rozsahu (tzv. černé labutě). S ohledem na aktuální procesy v rámci Evropské unie, směrující k zařazení jádra mezi čisté zdroje energie, je monografie aktuálním příspěvkem do diskuse o dalším vývoji práva v našem geografickém prostoru.