Distanční výuka očima pedagogů: Povídání do monitoru vystoupení před posluchači nenahradí

Již na jaře jsme se ptali některých vyučujících na první zkušenosti s distanční formou výuky. Jejich vhled je aktuální i dnes, v den zahájení zimního semestru – opět distančně. Jak vnímají vzdálený kontakt se studenty i kolegy doc. JUDr. Václav Šmejkal z katedry evropského práva a JUDr. Jakub Tomšej, Ph.D. z katedry pracovního práva?

Uzavření naší fakulty v souvislosti s epidemií znamenalo od jeho počátku na jaře úplně novou situaci pro studenty i pedagogy - distanční výuku. Než jsme se nadáli, přišla druhá vlna pandemie a s ní opakované zpřísnění bezpečnostních opatření.

Již na začátku první vlny koronavirové krize vedení fakulty navrhlo možnosti zajištění náhradní výuky, ponechalo však zcela na vyučujících, aby si sami vybrali technické řešení, které jim bude nejlépe vyhovovat. Někteří pedagogové sestavili procvičovací testy v Moodlu, jiní začali pořádat webináře v MS Teams, Adobe Connect nebo Zoomu, nahrávali videokomentáře nebo rozesílali materiály studentům e-mailem.

Před zahájením zimního semestru počítala fakulta původně s tzv. hybridním podzimem, nakonec však minimálně do konce října musela v souvislosti se zákazem kontaktní výuky na vysokých školách opět nastoupit výuka distanční. Volba prostředků a metod k její realizaci stále zůstává na vyučujících, v některých případech se na jednotném způsobu domluvila celá katedra.

Jakou metodu distanční výuky jste na začátku zvolili? Přemýšleli jste, jakou podobu byste nejvíce ocenili jako studenti?

Doc. Šmejkal: Z předchozího semestru jsem měl z výuky svého PVP jistou zkušenost s převodem té nudné, to znamená jednosměrně výkladové části kurzu do krátkých videí umístěných na YouTube. Dalo mi to možnost nezdržovat se při vlastní výuce povinným výkladem a více řešit aktuální případy, judikaturu a dát prostor prezentacím studentů. Po zavření fakulty se mi tato zkušenost hodila.
Rychle jsem nahrál sedm krátkých videí k tomu, co ode mně studenti na seminářích práva Evropské unie neuslyší. Protože videa pokrývají pouze „nudnou část kurzu“, fungují jen pokud jsou provázena dalšími způsoby komunikace. Proto jsem se snažil rychle dopracovat a rozšířit powerpointové prezentace, některé jsem navíc opatřil rozsáhlými poznámkami pod snímky. K diskusi nad příklady a judikaturou jsem vyzval studenty přes Skype. Zbytek už jsem nechal na tom, co obvykle – doporučené četbě učebnic, dokumentů a podobně.

A co bych nejvíce ocenil, kdybych byl zase student? Za nastalých omezení mi bylo jasné, že rozdat jen úkoly spočívající v samostudiu, čili přečíst to a to, samostatně vyřešit sadu příkladů a podobně, asi nebude to, co studenti očekávají. Koneckonců, kdybychom to tak udělali všichni, asi by to dohromady byla četba na více hodin, než jich má den k dispozici. Z druhé strany jsem věděl, že nejsem žádný počítačový mág, který by zvládl rychle vytvořit nějaký sofistikovaný interaktivní videokurz. Takže i kdyby očekávání studentů směřovala k něčemu takovému, stejně bylo nutné jít na kompromis s tím, co znám a používám. A to jsou zase jen ten Powerpoint, Skype, YouTube, e-maily atd.

Dr. Tomšej: Přemýšlel jsem hlavně o tom, jak dosáhnout toho, aby výuka pokračovala pokud možno ve stejné kvalitě a ve formátu, na který jsou studenti zvyklí. Vzhledem k tomu, že hlavní přínos seminářů vidím v obousměrné komunikaci mezi učitelem a studentem, hledal jsem možnosti, jak vzájemnou interakci zachovat. Nakonec jsem se rozhodl jít cestou on-line seminářů přes MS Teams, s nímž jsem měl předchozí zkušenosti. 

Výše uvedené rozhodnutí jsem učinil i přesto, že jsem sám nikdy nebyl moc příznivcem on-line výuky. Několikrát jsem se účastnil webináře jako posluchač a zjistil, že když sedím u počítače, mám těkavou pozornost a hůř se na výklad soustředím. Nedělal jsem si proto velké iluze o tom, jaký bude o semináře zájem. Nakonec mě potěšilo, že docházka je přibližně stejná jako dřív (na přednášce z práva sociálního zabezpečení jsem dokonce měl víc studentů než loni). Když jsem na začátku vyhlásil, že semináře budou s ohledem na nevýhody on-line výuky kratší, dostal jsem k tomu jednu negativní připomínku a nakonec se ukázalo, že pro to vlastně není důvod. 

Jak jste přistoupili k rozvržení distanční výuky? Přeci jen se na jaře nevědělo, za jak dlouho se školy opět otevřou.

Doc. Šmejkal: Při tvorbě videí i prezentací jsem rovnou cílil na celý zbytek kurzu a říkal si, že i když dojde k uvolnění omezení a vrátíme se ke klasické výuce, nepřijde to nazmar. Takže ty první týdny přechodu na online výuku byly ve znamení tvorby všech těchto podpůrných nástrojů a tím pádem byly o dost pracnější. Ale jakmile byly podpory na světě, rozvrh se diktoval sám. Týden po týdnu témata, jak měla být dle původního rozvrhu probírána, a ke každému Powerpoint, video, Skype konzultace k e-mailem zaslaným příkladům a nějaká ta doplňková četba. Do konce semestru se to dá, alespoň z mého pohledu, vydržet. Dělat to tak trvale už by zase vyžadovalo nějaké změny a inovace. Jinak by to bez přímých setkání a živé komunikace byla nuda.

Dr. Tomšej: S ohledem na počáteční nejistotu ohledně dalšího vývoje situace na začátku koronavirové krize jsem první týden výuku zrušil a dále jsem již postupoval tak, jako kdyby byl normální semestr. I když se původně hovořilo o prodloužení semestru, snažil jsem se být připraven na to, že k žádnému prodloužení dojít nemusí, což se v letním semestru ukázalo jako správné rozhodnutí. 

Spoustě studentů i přes různé formy distanční výuky kontakt s vyučujícími chybí. Chybí i vám studenti?

Doc. Šmejkal: Ano, chybí, studenti i kolegové, i ta vystoupení před posluchači. Povídání do monitoru je nenahradí. Vystoupení naživo jsou vždy svým způsobem trochu divadlo a to nejde naplno provozovat rozhlasovými prostředky. Jediné, co mi nechybí, je dojíždění na fakultu a zpět. Až to nastane, budu vzpomínat, co jsem měl času, když jsem nemusel na autobus, metro a tramvaj, abych se dostal do práce.

Dr. Tomšej: Chybí mi osobní kontakt se studenty, díky kterému mě výuka mnohem víc bavila. Výuka přes internet je poměrně neosobní a přednášející může snadněji sklouzávat k monologům, formálnějšímu chování a větší sebekontrole. Mnohem náročnější je taky situace, když položíte do pléna otázku a všichni mlčí. Při osobním kontaktu má většina učitelů své triky, jak studenty rozpovídat. U online výuky je na straně studentů víc ostychu a na straně pedagoga víc pochybností. Co když mi vypadlo připojení a nikdo otázku neslyšel? Nebo mě sice všichni slyší, ale reálně nikdo neposlouchá? Naštěstí i na to se postupem času dá zvyknout.

V čem je příprava na distanční výuku pro vás odlišná od té klasické? A přišli jste na něco, co byste zařadili i za normálního režimu?

Doc. Šmejkal: Příprava se, pominu-li tu úvodní fázi vytváření pomůcek a doplňků, zas tolik neliší. Pro dobu normálního režimu bych si uměl představit zachování online možnosti individuálních konzultací. V konzultačních hodinách, snad vyjma před-zkouškového období, nebývá nijak rušno. Je jasné, že část toho nezájmu jde na vrub zaneprázdněnosti studentů v době, kdy jsou tyto konzultace zrovna vypsány. Možnost řešit to, logicky ne kdykoli, ale v dohodnutých časech, třeba přes Skype, by asi tento doplněk výuky učinilo využívanějším a efektivnějším. Jinak, jak už jsem naznačoval, powerpointové prezentace nechám v rozsahu, do jakého mi při online výuce nabobtnaly, ani videa z YouTube odstraňovat nebudu a doufám, že dobře poslouží i po obnovení klasické výuky.

Dr. Tomšej: Po zahájení distanční výuky se vyrojily vtípky o tom, že zavedení distanční výuky povede ke snížení některých standardů oblékání. Je pravda, že i já jsem po několika týdnech distanční výuky přešel od košile a kalhot ke kraťasům a tričku a výuka v domácím prostředí je mi docela příjemná. Výhodná je i možnost sdílení obsahu obrazovky, která se mi zdá praktičtější než klasické promítání na přednášce.

Jak už jsem naznačil, distanční výuku považuji v tuto chvíli spíš za dočasné řešení a těším se, až se vrátíme k normálu. Věřím, že získaná zkušenost nás může do určité míry obohatit. Bylo mi vždycky trochu nepříjemné žádat kolegy, aby mne na semináři zastoupili, když jedu na pracovní cestu.

Našli jste díky distančnímu vyučování v sobě nové dovednosti? Zvažovali jste třeba vést nějaké online kurzy?

Doc. Šmejkal: Tohle si budu muset ještě promyslet. Další kompletaci a vylepšování podpůrných videí mám v plánu, ale vidina změny profese na youtubera, byť na poli vzdělávání, mne zatím neuchvátila. Asi by musela přijít další epidemie, anebo nabídka, kterou nelze odmítnout.

Dr. Tomšej: Určitou dovedností je bezesporu přesvědčit gestikulací jiného člena mé domácnosti, aby do výuky nemluvil, aniž by si toho studenti všimli.
Jsem samozřejmě zvědav, do jaké míry tato zkušenost změní zavedené způsoby pořádání školení nebo třeba konferencí. Je zřejmé, že pořádání on-line kurzů budou zvažovat i ti, které by to před pandemií nenapadlo. Stále si ale myslím, že klasický osobní kontakt nic nenahradí.

Objevil jste v sobě během epidemie koníčky nebo vášně dané volným časem, který jinak nemáte?

Doc. Šmejkal: To ne, na to ta omezení trvají asi ještě krátce, neboť žádné osvícení se u mne nedostavilo. Jen díky úspoře času ztráceného běžně dojížděním zbylo více volna na některé staré koníčky a vášně, i na lepší životosprávu.

Dr. Tomšej: Právník se specializací na pracovní právo si bohužel v této době od práce úplně neodpočine. Spíš než přebytek volného času mě tak těší možnost pracovat z domova, byť nová doba přináší nové problémy – od slunce se mi rozpaluje notebook a při styku s klávesnicí mě pálí prsty. Po večerech si kompenzuji uzavření restaurací tím, že častěji vařím. Rozšířil jsem svoje schopnosti hlavně o několik pokrmů s dary moře, ale nejvíc se těším na to, až mi je na talíř naservíruje někdo jiný nebo si je úplně ideálně vychutnám blíž jejich přirozenému prostředí. 

Přesto, že by se dle docenta Šmejkala dala distanční výuka za mimořádných okolností vydržet i několik let a videonahrávkami by se možná daly nahradit přednášky ve standardním režimu, podle obou vyučujících taková forma studia stále nemůže být ničím víc než doplňkem a nenahradí osobní kontakt.

Kolektivní interakce, včetně pozdních příchodů a vyrušování, je zkrátka živá, zatímco distanční výuka je sterilní. „Tou druhou se dá ušetřit čas a cestování, ale více naučit, ne jen o probírané věci, ale i obecně pro život, se dá jen tou první,“ uvedl docent Šmejkal.

Doufejme tedy, že nás všechny zkušenost s distanční výukou obohatí, ale brzy budeme mít možnost vídat se na půdě fakulty. Všem studentům i pedagogům přejeme pevné zdraví a úspěšný semestr.

Nella Šimkovská