70 let s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv

obr

70 let s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv

V pátek 27. listopadu 2020 se uskutečnila on-line mezinárodní konference k 70. výročí Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. V rámci celodenního programu konference nabídla příspěvky českých i zahraničních odborníků k jednotlivým aspektům systému Úmluvy. Diskutovala se témata od historie a teorie přes národní přístupy k Úmluvě, vztah Úmluvy k migračnímu právu až po reformu systému Úmluvy a reflexi covidové krize.

Konference byla spolupořádána Výzkumným centrem pro lidská práva (VCLP-UNCE), Katedrou mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Českou společností pro mezinárodní právo. Cílem bylo vyzdvihnout a oslavit úspěchy různých součástí tohoto systému a zároveň diskutovat problémy a perspektivy jeho současného a budoucího vývoje. Konference byla rozdělena do sedmi tematických bloků, v jejichž rámci proběhlo vystoupení téměř 30 řečníků z různých zemí.

Konferenci zahájil a účastníky přivítal vedoucí katedry mezinárodního práva a koordinátor UNCE prof. Pavel Šturma. Bezprostředně poté odstartoval ranní program. První blok byl věnován historii a teorii Úmluvy. Zazněl příspěvek Manfreda Nowaka zabývající se vývojem Evropského soudu pro lidská práva (“ESLP”) a Úmluvy v porovnání s dalšími regionálními systémy ochrany lidských práv. Na něj navazovala diskuze nad vlivem Úmluvy na vývoj Soudní knihovny a nad rolí Soudní knihovny při šíření informací o Úmluvě v příspěvku Genevieve Woods. Pavel Šturma v posledním příspěvku bloku diskutoval některé otázky odpovědnosti států, např. zda použití Úmluvy ze strany ESLP odráží zásady odpovědnosti státu či zda Úmluva, zejména rozhodnutí ESLP, přispěla k rozvoji práva odpovědnosti státu.

Druhý blok, kterému předsedala doc. Veronika Bílková, se zaměřil na národní přístupy k Úmluvě. Jan Kratochvíl prezentoval příspěvek o tom, jak subsidiarita slouží jako nástroj pro realizaci vztahu mezi štrasburským soudem a vnitrostátními soudy a o aspektech subsidiarity v judikatuře ESLP. V příspěvku Pavla Ondřejka a Ally Tymofeyevy se řešila otázka, zda České dráhy mohou jako stěžovatel podat stížnost k ESLP a jaké je postavení státních podniků před ESLP v porovnání s jejich postavením před Ústavním soudem ČR. Blok se částečně zaměřil také na aktuální téma moderních technologií, zejména v prezentaci Ganny Yudkivsky věnující se otázkám rozvíjejícího se pojmu soukromí v éře transparentnosti a všeobecného sledování na internetu.

Zkoumáním dialogu mezi ESPL a Maďarskem ve věcech azylu byl zahájen třetí blok věnující se Úmluvě a migračnímu právu, jemuž předsedala Věra Honusková. Analýze byly podrobeny přístupy ESLP při rozhodování ve věci Ilias a Ahmed proti Maďarsku v podání Boldizsára Nagyho. Příspěvek Josefa Mrázka k lidským právům migrantů a jejich vztahu k Úmluvě se zabýval místem ochrany migrantů v judikatuře štrasburského soudu a postavením lidských práv migrantů ve vztahu k obecnému mezinárodnímu právu. Na závěr bloku Drahoslav Štěpánek zdůraznil, že přestože Úmluva explicitně nehovoří o právu na azyl a azylové a uprchlické právo bylo zpočátku své existence od lidských práv oddělováno, ESLP vytvořil judikaturu, kterou přiznal právní relevanci článků Úmluvy pro azylové právo.

Odpolední program začal debatou nad reformami Úmluvy a nad současnou krizí spojenou s pandemií onemocnění covid-19. Úvodní příspěvek Michala Kučery představil proces vydávání poradních posudků podle Protokolu č. 16 k Úmluvě z hlediska jeho historie, cíle, účelu a mechanismu tohoto procesu. Poté se diskuze přenesla k tématu omezování práv a svobod zakotvených v Úmluvě, které otevřel Emil Ruffer. Cílem bylo analyzovat judikaturu ESLP ohledně použití článku 15 Úmluvy a zhodnotit, zda opatření přijatá v souvislosti s covid-19 skutečně vyžadovala použití odchylek od povinností zakotvených v Úmluvě. Třetí příspěvek, který byl zpracován Ľubomírem Majerčíkem a Martinou Grochovou, se rovněž zaměřil na současnou situaci, když zkoumal některá opatření ESLP přijatá v době covidové krize a zdůraznil jejich možné problematické aspekty. Legalizace “hromadného sledování” (angl. mass surveillance) jako prostředku boje proti pandemii covid-19 byla v centru pozornosti posledního příspěvku covidového bloku. Spíše než současností se příspěvek Lusine Vardanyan zabýval pohledem do budoucnosti, když zkoumal, zda má judikatura ESLP potenciál zamezit hromadnému sledování v době post-covidové.

Narozdíl od předchozích, pátý blok konference neměl stanovenou spojovací linku ve formě širšího tématu. Účastníci konference tak nejprve mohli vyslechnout prezentaci Ivany Jelić týkající se práv menšin podle Úmluvy, která poskytla přehled o ochraně práv menšin prostřednictvím informací o její historii a představením relevantní judikatury ESLP. Judikatuře ESLP byla pozornost věnována i v dalších dvou příspěvcích. První z nich patřil Jennie Edlund a problematickým aspektům aplikace nejlepšího zájmu dítěte v migračních věcech před ESLP, jejich možným příčinám a důsledkům pro smluvní státy. Ve druhém z příspěvků se Hovsep Kocharyan snažil prostřednictvím analýzy rozhodnutí ESLP nalézt hranici a rovnováhu mezi svobodou projevu a právem být zapomenut.

O tom, že lidská práva nejsou pouze záležitostí jednotlivců a států, přesvědčili přispěvatelé v rámci bloku zabývajícího se vztahem byznysu a Úmluvy. Úvodní příspěvek Oleny Uvarové hledal odpověď na otázku, zda by zavedení povinnosti obchodních korporací vykonávat hloubkové prověrky svých aktivit z hlediska lidských práv mělo být součástí povinnosti státu chránit lidská práva před porušeními způsobených třemi stranami. V navazujícím příspěvku pak Harald Ch. Scheu a Jitka Brodská představili koncept odpovědnosti obchodní korporací za lidskoprávní porušení perspektivou relevantní judikatury ESLP. Pozornost byla přitom věnována horizontálnímu účinku lidských práv a extrateritoriální působnosti Úmluvy.

Podvečerní blok zahrnoval příspěvky o interakcích Evropského soudu pro lidská práva s dalšími orgány. Petr Válek v příspěvku zaměřil na vztah a spolupráci mezi ESLP a Výborem poradců pro mezinárodní právo (CAHDI). Natálie Illková se věnovala vztahu ESLP a Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátskou komisí). Pokud jde o interakci s rozhodovacími orgány, představen byl příspěvek Ivany Machonové Schellongové o rozdílnosti rozhodovací praxe ESLP a Výboru OSN pro lidská práva a příspěvek Nikoly Klímové Kurkové k problematice souběžných řízení před ESLP a rozhodčími soudy.

Závěrečné slovo náleželo Pavlu Šturmovi a hlavní organizátorce konference Alle Tymofeyevě. Poděkovali zúčastněným, kteří se i přes ztížené podmínky a nástrahy on-line formátu na konferenci podíleli, a ocenili zajímavé příspěvky přednášejících a bohatou diskusi s účastníky v rámci všech bloků konference. Na úplný závěr prof. Šturma zhodnotil proběhlou konferenci jako úspěšnou a vyjádřil naději na osobní setkání při dalších konferencích.

 

Barbora Hnátová a Natalie Illková