1347/48

Založení Univerzity Karlovy, kterou tvořily čtyři fakulty - svobodných umění, medicíny, práv a teologie. Profilujícím oborem na právnické fakultě bylo kanonické právo.
Od počátku existence univerzity se objevovaly rozdíly mezi fakultou právnickou na jedné straně a ostatními třemi fakultami na druhé straně.
Podstatou byly především odlišné názory na pravidla fungování a řízení univerzity.

1372

Otevřený spor mezi právníky a ostatními třemi fakultami vyvrcholil založením samostatné univerzity právníků (neboli univerzitou kanonistů), která byla především v prvních 20 letech své existence významnou institucí s mezinárodním ohlasem. Nepokoje konce 14. a počátku 15. století a odlišné postoje k reformnímu hnutí vedly k vyhrocení konfliktu mezi oběma pražskými univerzitami a k útlumu činnosti právnické univerzity, která zanikla v roce 1419.

1654

Vytvoření Karlo-Ferdinandovy univerzity (sloučením jezuitské koleje a v roce 1638 obnovené Universitatis Carolinae) začíná nová cesta k výuce práv.
Vedle kanonického práva se začíná vytvářet disciplína přirozeného práva.

1754

Právnické studium bylo prodlouženo na pět let a postupně se vytvářely nové obory a katedry (např. přirozené právo, trestní právo, státní právo, soudní praxe).

1792

Ustanovení mimořádné profesury českého státního práva.

1802

Předchozí osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. postupně omezil korporační ráz univerzity a fakult a tento trend vyvrcholil zavedením úřadu studijního direktora jako nástroje byrokratického dozoru nad studiem a zavržením etatizace vysokého školství. Z fakult i univerzity se stalo státní školské zařízení, které sloužilo především k výchově vhodných kádrů pro státní a veřejnou službu. Čtyřleté právnické studium bylo charakterizováno jako studium právnicko-politické.

1810

Vydáním nového studijního řádu došlo k definitivnímu příklonu k výuce disciplín platného práva.

1848

Revoluční události vedly k určitému uvolnění státního dozoru nad univerzitou, postupně se obnovovalo postavení univerzity a jejích fakult jako korporačních subjektů
a studium práv bylo označeno jako studium právních a státních věd.

1849-1856

Reforma právnického studia, kterou prosadil ministr kultu a vyučování Lev Thun-Hohenstein. Její podstatou bylo a) sblížení rakouských právnických fakult s fakultami v Německu, jehož důsledkem byla na jedné straně vzájemná otevřenost univerzitního života, na druhé pak příznivý vliv právního pozitivismu, přicházejícího z Německa; b) zavedení nového studijního programu, který rozdělil studium na dva bloky - historický (včetně římského práva) a platněprávní.

1866

Byl přednesen požadavek na paralelní výuku v jazyce německém a českém. V 70. letech se již konaly souběžné přednášky v češtině a jazykově se fakulta rozdělila.

1882

Rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou univerzitu a německou univerzitu.
Období let 1882-1918 byla průkopnickým obdobím v dějinách české právní vědy, které vyvrcholilo vznikem samostatného Československa.

1918

Vznik samostatného československého státu znamenal novou dimenzi v rozvoji právnické fakulty. Mnozí z učitelů se podíleli na legislativních pracích a nabídli své schopnosti právní praxi.