Absolventka PF UK: Ve světě mají akademici větší prestiž

„V Česku a v kontinentální Evropě obecně se právo studuje a zkoumá dominantně v izolaci od sociálních problémů,“ podotýká Nicole Štýbnarová. Absolventka Právnické fakulty UK v zahraničí objevila jiný přístup, který plně koresponduje s jejím vnitřním nastavením a smyslem pro sociální spravedlnost. Na Univerzitě v Helsinkách se jako doktorandka začala zabývat právem z perspektivy kritických sociálních teorií a svůj zájem ještě prohloubila během studia na Oxfordu, kde dnes učí. Kritický přístup ke studiu práva přinese zpět na pražskou právnickou fakultu, kde od jara povede doktorandský seminář. 
 

Kdy jste začala uvažovat o tom, že byste chtěla vycestovat do zahraničí a rozšířit si vzdělání o zahraniční zkušenosti? 

Mezi roky 2015–2016 jsem byla na Erasmu na Islandu a potom jsem pracovala dva roky na české ambasádě v Dánsku. Akademická dráha mě ze začátku nelákala, nenapadlo mě, že by to mohlo být zajímavé, protože v Česku nemá akademie takovou prestiž nebo společenský vliv jako v zahraničí. Myslím si, že to je z toho důvodu, že tu akademici nejsou dostatečně placení a akademičtí právní experti ani nejsou tolik vidět. Sice hrají velkou roli při přípravě legislativy nebo při různých konzultacích, pořád ale zůstávají spíše v pozadí. Politické ministerské konference, kde vystupují i akademici nemají tolik pozornosti, jako je to zvykem v zahraničí, a ani v médiích akademici nedostávají tolik prostoru, kolik by zasloužili. 

Na doktorát jste se přihlásila nakonec na Univerzitu v Helsinkách. Proč Finsko a ne Dánsko, kde jste už nějakou dobu žila? 

Ve Skandinávii mají obecně všechny doktorské programy podobné podmínky. Doktorandi dostávají plat, který se rovná průměrnému platu v dané zemi, mají granty na výjezdy na konference nebo akademické pobyty, na zakoupení publikací. Existuje tam hodně institucionální podpory k tomu, aby se doktorandi profilovali jako mezinárodní experti (spíš než národní). Hlásila jsem se na několik skandinávských univerzit, v Helsinkách to vyšlo. 

Kromě Skandinávie jste se rozhlížela ale i jinde. Proč jste si k Helsinkám naložila ještě Oxford? 

To má co dělat s typem právního výzkumu, který mě zajímá. V Česku a v kontinentální Evropě obecně se právo studuje a zkoumá dominantně v izolaci od sociálních problémů. Když kontinentální právníci vedou debaty, dělají to v rámci alternativního abstraktního právního vesmíru, kde poměřují, které argumenty se k sobě hodí, nebo nehodí a jak na sebe navazují. V Helsinkách, na Harvardu a v Melbourne jsou tři centra na světě, která mají trošku jiné analytické priority a dívají se na právo jako na strukturu moci. 

Celý rozhovor si můžete přečíst na „Forum Magazín Univerzity Karlovy” zde.