Marie Švábová

 

Výjezdní seminář z obchodního práva
Obchodní právo v roce II
10. – 12. dubna 2015
(Ne)odpovědnost za škodu způsobenou subdodavatelem (§ 2914 NOZ) aneb kdy a vůči komu smluvní partner odpovídá/ ručí za své smluvní partnery?
Marie Švábová
3. ročník PF UK

Seznam používaných zkratek
ABGB                                  Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie: Všeobecný zákoník občanský
BGB                      Bürgerliches Gesetzbuch: Německý občanský zákoník
ObchZ                  Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
OZ                         Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
SOZ                       Občanský zákoník z roku 1964, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Úvod
Smyslem této práce je představení právní problematiky odpovědnosti za škodu způsobenou poddodavatelem. Za účelem určení této odpovědnosti si autor práce vypomáhá porovnáním s úpravou vztahující se k pomocníku smluvního partnera. Česká právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenou osobami, které byly použity při činnosti osoby pověřující je upravena v § 2914 OZ[1]. Předmětné ustanovení však budí interpretační nejasnosti vzhledem ke svému zařazení v textu zákona a není tak zcela jasné, zda upravuje odpovědnost smluvní, či deliktní. Podíváme-li se na předchozí úpravu této problematiky v § 420 odst. 2 SOZ[2] zjistíme, že toto ustanovení se vztahovalo jak pro smluvní, tak deliktní odpovědnost.[3] Nově je však třeba tyto dvě koncepce odpovědnosti odlišovat.
Pro vyvození odpovědnosti smluvního partnera za osoby, které činností pověřil, je důležité také zjištění, k jakému účelu smluvní partner osoby využívá a zda se jedná o osoby podřízené či samostatné. Následně pak aplikací smluvní či deliktní odpovědnosti je řešeno, v jakých případech a v jakém rozsahu bude smluvní partner odpovědný za škodu způsobenou třetí osobou.
Německá úprava odpovědnosti
Pro německou úpravuje specifické rozlišování mezi odpovědností za porušení smluvních závazků, kde vztah mezi škůdcem a poškozeným vzniká na základě smluvního principu, a odpovědností z deliktu, kde vztah mezi nimi vzniká nezávisle na jejich vůli.
BGB v případě vzniku škody způsobené osobami použitými při činnosti osobou pověřující, jednotlivé případy odlišuje dle účelu, k jakému pověřující osoba danou osobu použila. Za škodu způsobenou použitou osobou při splnění závazku, odpovídá osoba pověřující ve stejném rozsahu jako by škodu zavinila sama, jak již vyplývá z § 278 BGB[4]. Ustanovení § 831 BGB[5] pak upravuje odpovědnost za škodu pověřující osoby v případě, kdy je škoda způsobena nezávisle na plnění povinnosti vzniklé ze závazku. Ve své druhé větě pak stanovuje případy vyvinění. To přichází v úvahu, pokud pověřující osoba ve vyjmenovaných případech zohlednila náležitou péči v soukromém styku.Prokáže-li to, odpovědnost za škodu u této osoby vůbec nevznikne. V druhém odstavci výše zmíněného ustanovení je pak stanoveno, že je rovněž odpovědný ten, kdo se smluvně zavázal k obstarání některých z činností dle § 831 odst. 1 druhé věty.[6]
Česká úprava odpovědnosti
V českém právním řádu se deliktní odpovědností rozumí odpovědnost založená na porušení jiné právní povinnosti než smluvní.[7]V právnickém diskursu se však vyskytují i takové názory, že ač je deliktní právo převážně spojováno s porušením mimosmluvní povinnosti, lze se setkat i s širším významem tohoto pojmu, zahrnujícího i náhradu škody za odpovědnost smluvní.[8]
Nynější česká právní úprava mění dosavadní koncepci deliktního práva. Autoři kodexu v důvodové zprávě poukazují na snahu oddělit smluvní a mimosmluvní náhradu škody a opustit tak jednotné pojetí úpravy civilního deliktu tak, jak nám byla známa z občanského zákoníku 1964.[9] Právě oddělení smluvní a mimosmluvní odpovědnosti hraje důležitou roli při dovozování odpovědnosti za škodu způsobenou subdodavatelem, jak si již dále rozebereme.
Pro účely posouzení vzniku odpovědnosti pověřující osoby za škodu způsobenou osobou pověřenou, občanský zákoník rozlišuje povinnost nahradit škodu způsobenou třetí osobou při plnění dluhu anebo při jiné činnosti než je plnění dluhu. Pro prvý případ se užije pravidlo § 1935 OZ[10], pro druhý pak pravidlo § 2914 OZ[11]. I když se na první pohled může zdát, že se výše uvedená ustanovení vzájemně překrývají, není tomu tak. Rozdíl spatřujeme právě v účelu, k jakému je ona osoba použita, a to k plnění dluhu či v souvislosti s výkonem činnosti pověřující osoby. Ne vždy však k tomuto rozlišování docházelo. Právě § 420 odst. 2 SOZ případy pomocníků při plnění dluhu a případy ostatní řešil jednotně.[12]
Plnění dluhu
Účinností nového občanského zákoníku je však třeba tyto případy rozlišovat. Plní-li tedy dlužník svůj dluh pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. Není rozhodné, v jakém postavení se pomocník nachází, zda v nesamostatném jako zaměstnanec či v samostatném jako poddodavatel. Není ani rozhodné, z jakého důvodu dluh vznikl, jestli na základě smluvním či zákonném.[13] Ustanovení § 1935 OZ přebírá pravidlo obsažené v § 331 ObchZ[14]. Obdobná úprava je i v rakouském zákoníku ABGB v ustanoveních § 1313a[15] a § 1315[16]. Úprava obsažená v § 1935 OZ vykazuje též podobnost s ustanovením § 278 BGB, které upravuje smluvní odpovědnost. Všechny tyto skutečnosti dokládají fakt, že právě na případy vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou pověřenou osobou závazkovému věřiteli, vůči němuž měl dlužník plnit, se bude vztahovat ustanovení § 1935.
Jiná činnost než plnění dluhu
Ustanovení § 2914 OZ taktéž upravuje situace, kdy dlužník ke splnění své smluvní povinnosti použije třetích osob. Toto ustanovení však rozlišuje případy, kdy se plní s využitím pomocníka v užším slova smyslu a kdy s pomocí subdodavatele, který se zavázal k samostatnému výkonu činnosti.
V prvém případu přičítá odpovědnost za škodu pověřujícím osobám. A pouze v případě, zavázal-li se někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, upravuje ručení této pověřující osoby za předpokladu, že ho nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela.[17] Toto je však nutno si důkladně rozebrat, jelikož v případě subdodavatele nás právě bude zajímat, k jakému účelu byla osoba použita a k porušení jaké povinnosti osobou pověřenou došlo.
Pomocník
Pomocník nejedná vlastním jménem ani na vlastní riziko a je podřízený osobě pověřující. Tato podřízenost se projevuje tím, že nadřízený může udělovat pokyny a dohlížet na výkon jeho pokynů. A i když pomocník překročí zmocnění, tak odpovídá nadřízený, neboť ten se měl postarat, aby k překročení nedošlo. [18]
Pro odpovědnost za škodu způsobenou pomocníkem se užijí myšlenky z ustanovení § 331 a § 375 ObchZ[19] s tím, že se porušením jakékoli právní povinnosti, tedy ať smluvní či zákonné,přičítá dlužníkovi a dlužník je povinen k náhradě škody stejně, jako by ji způsobil sám. Není možné se odpovědnosti zprostit upozorněním na to, že pomocníka řádně vybral a že ho dostatečně kontroloval.[20] Pro případ porušení smluvní povinnosti přecházíme do režimu § 1935 OZ, zatímco dojde-li k porušení zákonné povinnosti, zůstáváme v režimu § 2914 věty první OZ.  
Subdodavatel
Poddodavatel již není pomocníkem, neboť není v podřízeném vztahu k tomu, kdo ho k určité činnosti používá. Jedná vlastním jménem a na vlastní riziko. K této situaci se vztahuje druhá věta § 2914, která stanovuje odlišné pravidlo od úpravy pomocníka. Hlavní myšlenkou je to, že nadřízený by měl nést povinnost k náhradě škody jen tehdy, zanedbal-li výběr či kontrolu nad touto osobou.
Zároveň zde platí pravidlo, že je-li činností subdodavatele plnění dluhu, nastupuje pravidlo § 1935, stejně jako u pomocníka. Jedná-li se však o činnost v rámci činnosti osoby pověřující, užije se pravidlo zakotvené v § 2914 OZ.
Pro případ smluvní povinnosti se uplatní pravidlo § 2914 věty první OZ, tedy že za škodu způsobenou subdodavatelem bude plně ručit smluvní partner. Smluví-li si tak osoba při výkonu své činnosti s malířem, který vykonává svou činnost samostatně, aby vymaloval jeho zákazníkovi byt, odpovídá za výkon této činnosti. Vznikne-li pak nějaká škoda v důsledku výkonu této činnosti porušením povinností, sjednaných ve smlouvě, odpovědnost ponese osoba, která touto činností subdodavatele pověřila.
 Vznikne-li škoda způsobená subdodavatelem porušením zákonné povinnosti a nejedná se tak o povinnost vyplývající ze smlouvy, uplatní se pravidlo věty druhé § 2914 OZ, a to takové, že tomu, kdo subdodavatele použil, vzniká ručitelský závazek splnění povinnosti náhrady škody, v případě, že ho nepečlivě vybral nebo na něj nedostatečně dohlédl, měl-li takovou povinnost.[21] Aplikujeme-li pak toto pravidlo na výše uvedený případ, znásilnil-li by malíř dceru zákazníka pověřující osoby, ručí za splnění povinnosti k náhradě škody škůdcem, který se protiprávního jednání dopustil. Pro případ ručení musí jít o totální exces z pověřené činnosti, kdy tato škoda vznikla v důsledku porušení povinnosti, která vůbec nesouvisela s činností, ke které byla osoba pověřena. Osoba pověřující přesto ručí za svého smluvního partnera, jelikož nebylo-li by jejího výběru pověřené osoby, nemuselo by ke škodě vůbec dojít.
Povinnost pečlivého výběru je zákonná povinnost toho, kdo přenáší výkon určité činnosti na jinou osobu, zkoumat, zda osoba je natolik způsobilá, aby neohrozila jiné osoby. Požadovaná pečlivost výběru se bude odvíjet od činnosti, kterou má subdodavatel vykonat. Požadavky na pečlivost výběru budou logicky růst se vzrůstajícím rizikem ohrožení osob skrze činnost, která má být přenášena. Porušení pečlivého výběru prokazuje poškozený, zavinění se presumuje.[22]
Povinnost dostatečného dohledu nevzniká ze zákona, ale zpravidla je založena smluvně. To znamená, není-li to sjednáno, nemůže osobě přenášející vzniknout ručitelský závazek.[23]
Není možné však jednoduše uzavřít, že každý subdodavatel vykonává svoji činnost samostatně, jak je uvedeno ve větě druhé § 2914 OZ. Je možné, že je smluvně omezen určitými pokyny zavázaného, čímž by pak na sebe ten, kdo ho použil, převzal riziko způsobení újmy a aplikovala by se věta první § 2914 OZ. Subdodavatel by se tak stal pomocníkem v užším slova smyslu.[24]
Dovození zákonné odpovědnosti u § 2914 OZ
Můžeme tedy uzavřít, že pro porušení smluvní povinnosti nastoupí pravidlo uvedené v § 1935 OZ, zatímco pro porušení zákonné povinnosti pak pravidlo z § 2914 OZ.
Hlavním argumentem pro toto pojetí by mohl ten, že případy náhrady škody způsobené osobami použitými při činnosti pověřujícího, avšak vzniklé nezávisle na plnění závazku by pak nebyly v zákoně vůbec upraveny, a to by rozhodně nebylo v zájmu poškozených. Proto by u tohoto ustanovení neměla být dovozována smluvní odpovědnost, ale zákonná.
Již obchodní zákoník ve svých § 373[25] a § 757[26] se blíží k rozlišení závazkové a mimo závazkové odpovědnosti, když v § 373 hovoří o porušení povinnosti ze závazku a v § 757 připouští možnost použití těchto ustanovení i pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením právních povinností.[27]
Důvodová zpráva k tomuto ustanovení říká, že: „Pro prvý případ se s formulační úpravou přejímají myšlenky § 331 a § 375 platného obchodního zákoníku s tím, že se porušení právní povinnosti dlužníkovým pomocníkem přičítá dlužníkovi a dlužník je povinen k náhradě škody takto způsobené stejně, jako by ji způsobil sám. Tím je vyjádřeno, že se dlužník může ve svůj prospěch dovolat i těch okolností, které by zprostily pomocníka povinnosti k náhradě škody, kdyby za splnění odpovídal přímo.[28] Deklarace tvůrců zákona, že se přebírají myšlenky § 331 a § 375 obchodního zákoníku, které upravují odpovědnost ze smluvního vztahu, nemusí zároveň znamenat dovození smluvní povahy této deliktní klauzule, neboť dle § 757 ObchZ se použijí obdobně ustanovení § 373 a násl. i pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením zákonné povinnosti a znění § 331 neodpovídá znění § 2914 OZ, ale naopak spíše znění § 1935 OZ.[29]
Závěr
Závěrem je nutno říci, že pro dovození odpovědnosti za škodu smluvního partnera za jeho smluvní partnery je důležité pečlivě odlišovat účel, k jakému byly osoby použity a také v důsledku porušení jaké činnosti ke škodě došlo. Dojde-li ke škodě v důsledku plnění dluhu, odpovídá vždy osoba, která onu osobu činností pověřila, nehledě na to, zda jde o osobu samostatnou či podřízenou. V případě, že osoba byla použita k jiné činnosti než plnění dluhu, zkoumáme, k porušení jaké povinnosti a v důsledku jednání koho k ní došlo. U pomocníka odpovídá osoba nadřízená za škodu způsobenou pomocníkem vždy. Co se týče subdodavatele, osoba, která ho činností pověřila v případě porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy, odpovídá za subdodavatele plně, avšak v případě, že došlo k porušení zákonné povinnosti, ručí pak za splnění jeho povinnosti k náhradě škody, pokud ho nepečlivě vybral nebo na něho nedostatečně dohlížel.
Použitá literatura
Knihy (monografie, učebnice, komentáře)
ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Praha: Sagit, 2012, 1120 str., ISBN: 978-80-7208-922-2
HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2080 str., ISBN: 978-80-7400-287-8
PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 5. díl. Odpovědnost (s přihlédnutím k návrhu nového občanského zákoníku). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 356 str., ISBN: 978-80-7357-714-8

 
Články
MELZER, Filip. Corpus delicti aneb obrana úpravy deliktního práva v návrhu občanského zákoníku. Bulletin advokacie. 2011, č. 3, s. 24-27
LOVĚTÍNSKÝ, Vojtěch. Subjektivní odpovědnost a pojem zavinění v české a německé úpravě deliktního práva. Praha, 2013. 104 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta
NEČAS, Petr; Jiří Pospíšil. Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze). 2012, Nový občanský zákoník


[1] § 2914 OZ: „Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
[2] § 420 odst. 2: „Škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.“.
[3] LOVĚTÍNSKÝ, Vojtěch. Subjektivní odpovědnost a pojem zavinění v české a německé úpravě deliktního práva [online]. 2013 [cit. 30. 3. 2015]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/138740/.
[4] § 278 BGB: „Dlužník odpovídá za zavinění jeho zákonného zástupce a osob, které použil ke splnění svého závazku, ve stejném rozsahu jako za své vlastní zavinění.
[5] § 831 BGB: „Kdo jiného pověří určitou činností, má povinnost nahradit škodu, kterou způsobila tato osoba protiprávně třetí osobě při provedení této činnosti. Povinnost k náhradě škody nevznikne, pokud pověřující osoba při výběru pověřené osoby a, pokud musela pořídit zařízení nebo přístroje nebo vést vykonávanou činnost, při takovém pořízení nebo vedení zohlednila náležitou péči v soukromém styku nebo pokud by škoda nastala také i při zachování uvedené náležité péče.
(2) „Stejně odpovídá ten, kdo na základě smlouvy převezme pověřující osobu obstarání jedné ze záležitostí v odst. 1 větě druhé.“.
[6] LOVĚTÍNSKÝ, Vojtěch. Subjektivní odpovědnost a pojem zavinění v české a německé úpravě deliktního práva [online]. 2013 [cit. 30. 3. 2015]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/138740/.
[7] PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 5. díl. Odpovědnost (s přihlédnutím k návrhu nového občanského zákoníku). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 32.
[8] MELZER, Filip. Corpus delicti aneb obrana úpravy deliktního práva v návrhu občanského zákoníku. Bulletin advokacie. 2011, č. 3, s. 24-27.
[9] NEČAS, Petr; Jiří Pospíšil. Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) [online]. 2012 [cit. 30.3.2015]. Nový občanský zákoník. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.
[10] § 1935: „Plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.“.
[11] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 952.
[12] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1579.
[13] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1579.
[14] § 331 ObchZ: „Plní-li dlužník svůj závazek pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by závazek plnil sám, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[15] § 1313a ABGB: „Kdo je povinen jinému plniti, ručí mu za zavinění svého zákonného zástupce, jakož i osob, jichž ke splnění použije, jako za své vlastní zavinění.
[16] § 1315 ABGB: „Vůbec ručí, kdo užívá osoby neschopné nebo vědomě osoby nebezpečné k opatření svých záležitostí, za škodu, kterou tato osoba v této vlastnosti způsobí osobě třetí.“
[17] LOVĚTÍNSKÝ, Vojtěch. Subjektivní odpovědnost a pojem zavinění v české a německé úpravě deliktního práva [online]. 2013 [cit. 30. 3. 2015]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/138740/.
[18] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1579.
[19] § 375 ObchZ: „Bylo-li porušení povinnosti ze závazkového vztahu způsobeno třetí osobou, které povinná strana svěřila plnění své povinnosti, je u povinné strany vyloučena odpovědnost jen v případě, kdy je u ní vyloučena odpovědnost podle § 374 a třetí osoba by rovněž podle tohoto ustanovení nebyla odpovědnou, kdyby oprávněné straně byla přímo zavázána místo povinné strany.“.
[20] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1578-1579.
[21] NEČAS, Petr; Jiří Pospíšil. Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) [online]. 2012 [cit. 30.3.2015]. Nový občanský zákoník. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.
[22] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1580.
[23] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1580.
[24] Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1580.
[25] § 373 ObchZ: „Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.“.
[26] § 757 ObchZ: „Pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl.“.
[27] NEČAS, Petr; Jiří Pospíšil. Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) [online]. 2012 [cit. 30.3.2015]. Nový občanský zákoník. Dostupné z:  http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.
[28] ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Praha: Sagit, 2012, s. 1031.
[29] LOVĚTÍNSKÝ, Vojtěch. Subjektivní odpovědnost a pojem zavinění v české a německé úpravě deliktního práva [online]. 2013 [cit. 30. 3. 2015]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/138740/.


Důležité odkazy

Informační systém Studium

více...

Nástěnka

více...

E-shop

více...

Nabídky práce

více...

 

Fakultní časopisy

AUC Iuridica 3/2017

více...

Jurisprudence 4/2017

více...

Právněhistorické studie č. 47/1

více...

PLWP (Working Papers) 2017/III

více...

Univerzita Karlova
© 2012 - 2016 Právnická fakulta
Univerzita Karlova, Právnická fakulta, nám. Curieových 901/7, 116 40 Praha 1, tel. +420 221 005 111