Proč je pro Radima Boháče platit daně čest a nikoli trest?

Právě to bylo tématem jeho přednášky na letošní Noci vědců s podtitulem Bohatství, kterou jste mohli navštívit tento pátek v budově Přírodovědecké fakulty UK na Albertově spolu s dalšími desítkami návštěvníků. Vypískání ani prázdný sál, kterého se náš děkan bál, se nekonalo.

Co se týče samotného daňového systému týče, podle Boháče je ten náš celkem dobrý. Má ale dvě vady: systém se často mění (zavedení EET, zrušení EET) a dále je v něm vysoko zdaněna práce a nízko zdaněn majetek. To vede ke stále více se rozevírajícím se nůžkám mezi bohatými a sociálně slabšími, kterých přibývá, zatímco čím dál více majetku se hromadí na účtech stále menšího procenta lidí. Navíc jsme se coby společnost v minulých dekádách, podle Boháče zbytečně, zbavili daně dědické, darovací a z převodu majetku. Ty se týkají právě majetných a mohly by přispívat k naplnění státního rozpočtu nebo k výstavbě infrastruktury či nových jaderných bloků v Dukovanech, o čemž děkan mluvil na nedávné konferenci Právo a daně.

Povinnost platit daně mají ti, jenž disponují určitým příjmem nebo majetkem, případně obojím. Daně mají svůj účel – platí se z nich spousta věcí, které společnost nezbytně potřebuje – školství, zdravotnictví, infrastruktura atd. V tomto smyslu to tedy lze vnímat jako čest – mám dostatek a podílím se i tímto způsobem na správě věcí veřejných.

U nás se zaměřujeme hlavně na důsledky placení daní, tedy na to, kolik musíme odvést státu a o kolik tím přicházíme, a zapomínáme právě na jejich účel. Proto je společnost většinově vnímá jako trest.

Mimochodem, věděli jste, že v severských zemích se lidé tím, kolik zaplatili na daních, chlubí? Zmínit tam, kolik jsem si z daní odečetl, nebo že jsem byl dokonce natolik šikovný, že jsem žádné neplatil, by se podle Boháče setkalo minimálně s hlubokým mlčením, ne-li vyobcováním ze společnosti.

Na toto téma mluvil děkan Boháč nedávno v Českém rozhlase na stanici Plus.
Záznam rozhovoru si můžete pustit ZDE.