Adam Mezenský

 

Výjezdní seminář z obchodního práva
Obchodněprávní judikatura včera, dnes… a zítra?
25. – 27. dubna 2014
 
 
Obchodní podíl ve spoluvlastnictví
 
Adam Mezenský
3. ročník PF UK
 
Resumé
Práce si klade za cíl zasadit rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 3581/2010 ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k obchodnímu podílu společnosti ECOTEXTIL, s. r. o. do znění právní úpravy po „velké“ rekodifikaci soukromého práva z roku 2012, na tomto základě pak zdůraznit zásadní rysy nové úpravy spoluvlastnictví obchodního podílu. Metodikou práce je analýza právního řádu za účelem výběru předpisů relevantních pro úpravu spoluvlastnictví k obchodnímu podílu a následná komparace těchto předpisů ve znění současné a staré úpravy. Práce se zabývá zejména institutem převodu obchodního podílu, principem jednotnosti obchodního podílu, přistoupením ke společenské smlouvě, správou společného podílu a rozdělením obchodního podílu. Vedle komparace právních úprav se práce zabývá výkladovou otázkou oddělitelnosti majetkové podstaty obchodního podílu od osobních práv a povinností vyplývajících z jeho vlastnictví. V poslední části práce je řešen spor ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na základě úpravy rekodifikovaného civilního práva.


 

1. Seznam použitých zkratek
OSŘ................................... Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
OZ..................................... Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
OBZ .................................. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
NOZ.................................. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
ZOK................................... Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.
SJM................................... Společné jmění manželů.
2. Úvod a cíl práce
Spoluvlastnictví je jednou ze zvláštních forem výkonu vlastnického práva. Spoluvlastnictví obchodního podílu je konkrétním typem spoluvlastnictví. Práce se soustředí na obchodněprávní přesah tohoto jevu a porovnává některé praktické aspekty vzniku spoluvlastnictví k obchodnímu podílu staré a nové úpravy. Jako mezní hranici právních úprav stanovuje rekodifikaci civilního práva z roku 2012, zastoupenou zejména Novým občanským zákoníkem a Zákonem o obchodních korporacích, které nabyly účinnosti 1. 1. 2014. Cílem práce je zasazení rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 29 Cdo 3581/2010 ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k obchodnímu podílu společnosti ECOTEXTIL, s. r. o. do současné právní úpravy.
3. Judikát, spis. zn. 29 Cdo 3581/2010
3. 1. Skutkový základ a právní úprava
Předmětem sporu je platnost, resp. účinnost smlouvy o podílovém spoluvlastnictví. Vlastník podílu v obchodní společnosti ECOTEXTIL, s. r. o. (dále jen „žalovaný“ a „podíl“) uzavřel dne 8. února 2000 s žalobcem smlouvu o vzniku podílového spoluvlastnictví (dále jen „smlouvy“. Dle smlouvy měl nadále spoluvlastnický podíl žalovaného činit 49 % a spoluvlastnický podíl žalobce 51 % z podílu. Společným zástupcem pro výkon práv z obchodního podílu dle § 114 odst. 3 OBZ byl jmenován žalovaný. Smlouva nebyla schválena valnou hromadou v rozporu se společenskou smlouvou, která ve smyslu § 115 odst. 2 OBZ převod obchodního podílu tímto souhlasem podmínila. Smlouva o podílovém spoluvlastnictví neobsahovala prohlášení žalovaného o přistoupení ke společenské smlouvě.
Na základě dovolání se NS zabýval otázkou, zda odvolací soud při zamítnutí žaloby aplikoval správně § 115 OBZ, nebo zda se měl soud držet občanskoprávní úpravy dle § 51 OZ, který umožňuje uzavírání inominátních smluv. V případě obchodně právní úpravy stanovuje kogentní ustanovení[1] při převodu obchodního podílu jako podmínku převodu prohlášení nabyvatele o přistoupení ke společenské smlouvě. Oddělení občanskoprávního charakteru spoluvlastnictví podílu od jeho obchodněprávní podstaty je možné pouze za předpokladu oddělení majetkové složky podílu od osobních práv a povinností společníků vůči společnosti, která mají nepopiratelně obchodně právní charakter. Zde judikát naráží na zásadní výkladovou otázku charakteru obchodního podílu.
Žalobce viděl v rozhodnutí odvolacího soudu nesprávně právní posouzení věci[2], neboť dle jeho názoru soud na občanskoprávní smlouvu o vzniku spoluvlastnictví k majetkové složce aplikoval obchodněprávní ustanovení. Spoluvlastnictví mělo ze smlouvy vzniknout pouze k majetkové podstatě obchodního podílu, zatímco práva a povinnosti z tohoto podílu by byla vykonávána původním společníkem, žalovaným.
3. 2. Oddělitelnost majetkové podstaty obchodního podílu
Otázka možnosti oddělení majetkové podstaty obchodního podílu od ostatních práv a povinností je zásadní pro více oblastí právního systému, než jen pro vznik spoluvlastnictví k obchodnímu podílu. Soudní judikatura se zabývala možností vedení exekuce na obchodní podíl, či vypořádání obchodního podílu při zániku SJM[3]. Podíl v obchodní korporaci představuje soubor práv a povinností majetkové, avšak i nemajetkové povahy. Jeho legální definice dle OBZ[4] má dvě složky. První část definice, „Obchodní podíl představuje účast společníka na společnosti…“spolu s určením velikosti poměru vkladu k základnímu kapitálu je ekonomickým vyjádřením majetkové složky podílu, zatímco část druhá,„a z této účasti plynoucí práva a povinnosti“ vyjadřuje složku nemajetkovou.
Do první složky patří podíl na zisku, právo na vypořádací podíl a podíl na likvidačním zůstatku. Jde o práva ve své podstatě jednoduše převoditelná. Na druhé straně jsou práva nemajetková, spojená s osobou společníka. Tento charakter napovídá omezenou dispozici s právy. Přímý osobní vztah může být esenciální ve chvíli, kdy společenská smlouva či sama podstata společnosti předpokládá od společníka určitý osobní výkon. Narušení tohoto vztahu by logicky mohlo vést k ohrožení zájmu ostatních společníků, třetích osob spoléhajících na hodnotu goodwillu, či dokonce k popření účelu konkrétní korporace.
Z výše uvedeného lze vyvodit, že podíl v obchodní korporaci je souborem práv a povinností, které jsou od sebe při běžném jednání, resp. při běžných právních úkonech neoddělitelné[5]. Pro tento závěr svědčí i ekonomické faktum posuzování kupní ceny obchodního podílu, při němž se bere v potaz nejen majetková stránka, tedy podíl na obchodním jmění, ale i vliv práv spojených s obchodním podílem. Omezení dispozice s podílem inter vivos či omezení děditelnosti podílu bude mít na výši ceny negativní vliv, ujednání upravující rovnoměrné rozdělení hlasů společníků na valné hromadě bude působit u menších podílů vzhledem k ceně positivně, u větších negativně.[6] Z praktického hlediska je tedy separace samostatné majetkové podstaty nejen právně neodůvodnitelná ale i technicky nelogická.
 3. 3. Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „majetkový aspekt … nelze ze souboru uvedených práv vydělit jako samostatné právo“[7]. Zákon i pro případ vzniku spoluvlastnictví k obchodnímu podílu předepisoval splnění obchodněprávních podmínek nakládání s podílem. První byla povinnost společníka přistoupit ke společenské smlouvě. Schválení přistoupení tohoto nového společníka v postavení spoluvlastníka podílu valnou hromadou, pokud je tak ve společenské smlouvě vymíněno, tvořilo podmínku druhou. Skutečnost, že oba spoluvlastníci mají postavení jediného společníka, nevylučovala povinnost tuto podmínku splnit. První nesplněná zákonná podmínka zakládala neplatnost smlouvy o vzniku podílového spoluvlastnictví pro rozpor se zákonem. Nesplnění druhé podmínky pak navíc v tomto případě subsidiárně způsobovalo neúčinnost smlouvy vůči obchodní korporaci. Dovolání žalobce bylo zamítnuto, neboť podílové vlastnictví, jehož zrušení a vypořádání se žalobce domáhal, ze smlouvy nevzniklo.
4. Současný rámec právní úpravy
Za časový mezník mezi starou a novou úpravou je pro účely této práce považováno nabytí účinnosti dvou zásadních civilních předpisů, NOZ a ZOK. Zatímco se stará úprava musela vyrovnat s otázkou vzájemné dominance mezi obchodním zákoníkem a občanským zákoníkem, nový systém civilního práva tříští úpravu mezi NOZ a ZOK. Zároveň dochází k transformaci vztahu mezi jednotlivými větvemi civilního práva, obchodní a občanskoprávní. Obchodní právo není nadále vyčleněno jako uzavřený systém upravující pouze postavení podnikatelů a jejich vztahy spojené s podnikáním, jak bylo stanoveno v § 1 odst. 1. OBZ, k němuž odst. 2 stanovil subsidiaritu zákoníku občanského. Obchodní právo je nyní integrováno do jednotného civilního kodexu. Zde jsou specifická obchodně právní ustanovení rozpoznatelná fakticky ze své podstaty, nikoliv na základě legální systematiky, jak tomu bylo doposud vyčleněním obchodního práva do samostatného kodexu.
Z hlediska problematiky spoluvlastnictví je NOZ vyhrazena obecná úprava[8] a úprava některých specifických forem[9], které jsou ve vztahu speciality k úpravě obecné. ZOK řešící otázku spoluvlastnictví v § 32 odst. 4 je pak v postavení lex specialis k NOZ, který je tudíž v postavení subsidiarity[10]. Pro nakládání s obchodním podílem společností s ručením omezeným je rozhodující zvláštní úprava Hlavy IV ZOK.
5. Komparace právních úprav před rekodifikaci a po ní
Před přistoupením k řešení případu z hlediska současné úpravy je nutné pokusit se přehledně nastínit základní změny v úpravě spoluvlastnictví obchodního podílu. Vedle správy podílu ve spoluvlastnictví jsou zde zařazena některá obecná ustanovení o obchodním podílu, která tvoří rámec pro vznik spoluvlastnictví a jeho existenci. Přestože právní teorie dovozuje, resp. dovozovala rozdílně míru aplikovatelnosti těchto ustanovení na podíl ve spoluvlastnictví [11], při zkoumání smyslu úpravy není možné jejich aplikaci vyloučit. Za užití výkladového pravidla a maiory ad minus úprava vlastnictví obchodního podílu dopadá v plné výši i na úpravu spoluvlastnictví tam, kde je to obsahově možné[12].
5. 1. Princip jednotnosti obchodního podílu
Primárním principem pro vlastnictví podílu v obchodní společnosti byl princip jednotnosti obchodního podílu, podle kterého mohl každý společník vlastnit pouze jeden obchodní podíl ve společnosti. Potenciální duplicita byla řešena zvýšením podílu v případě navýšení základního kapitálu společníkem, resp. spojením v případě nabytí každého dalšího podílu. OBZ v § 114 odst. 2 explicitně nestanovil omezení vzniku spoluvlastnictví, ratio legis však toto omezení umožňovalo dovodit. Na spoluvlastnictví, v němž byl jeden nebo více společníků zároveň výlučným majitelem dalšího obchodního podílu, bylo nutné hledět jako na obcházení zákona.
Výše zmíněná kogentní úprava byla podstatně omezena, neboť § 32 odst. 1 umožňuje vlastnictví více podílů v kapitálových společnostech. V případě společností s ručením omezeným je umožněno vlastnictví více podílů stejného i různého druhu, určí-li tak společenská smlouva[13]. Zde je patrná tendence k legislativnímu uvolnění úpravy práva korporací. Namísto normativního souboru s vysokou mírou kogentnosti[14]přenáší ZOK těžiště úpravy konkrétní společnosti do společenské smlouvy.
5. 2. Převod podílu na jinou osobu
Oproti převodu podílu na společníka, který je principem jednotnosti obchodního podílu omezen souhlasem valné hromady, mají ustanovení o převodu na jinou osobu vysokou relevanci pro vznik spoluvlastnictví. I zde lze spatřit snahu o zvýšení dispositivnosti úpravy. V § 115 odst. 2 vázal OBZ převod podílu na umožnění takového úkonu ex ante ve společenské smlouvě. ZOK v § 208 odst. 1 sice dispositivně stanovuje možnost převodu pouze se souhlasem valné hromady, vyloučil však subsidiární domněnku nemožnosti převodu. Valné hromadě je ponechána možnost ingerence v oblasti změn vlastnické struktury společnosti, zároveň je ale převod zbaven zákonných zákazů.
5. 2. 1. Právní forma jednání
Podle OBZ musela mít smlouva o převodu obchodního podílu písemnou formu. Sporná je otázka formy smlouvy z hlediska současné úpravy. Skutečnost, že zákonodárce explicitní podmínku formy vypustil, nasvědčuje tomu, že nadále nemá vůli tuto formu upravovat. Z toho vyplývá, že jednání v jakékoliv formě s úmyslem vytvořit spoluvlastnictví je vždy platné, splňuje-li ostatní zákonem stanovené podmínky právního jednání. Účinnost takového jednání je však dvoustupňová v návaznosti na splnění aditivních podmínek. Prvním stupněm je účinnost obecná nastávající až v okamžiku schválení převodu, resp. vzniku spoluvlastnictví valnou hromadou. Druhý stupeň účinnosti, tedy účinnost smlouvy vůči samotné společnosti, nastává až „doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy“[15]. Je patrné, že pro dosažení samotného účelu smlouvy o vzniku spoluvlastnictví, je nezbytné, aby smlouva byla uzavřena a doručena v této formě, která odpovídá staré úpravě OBZ. Druhou možnost, jak k výkladu předepsané formy přistupovat, nabízí § 6 odst. 1 ZOK. Pokud by byl převod podílu, vzhledem ke změně společenské smlouvy[16], chápán jako změna obchodní korporace, bylo by jednání nedosahující intenzity písemné formy s úředně ověřenými podpisy absolutně neplatné.
5. 2. 2. Sankce za nesplnění zákonných podmínek
Zásadní pro převod podílu je souhlas valné hromady. Subsidiární zákonný nesouhlas s převodem ve staré úpravě byl nahrazen podmínkou schválení valnou hromadou. Zatímco podle staré úpravy musela být tato podmínka stanovena již ve společenské smlouvě, ZOK ji subsidiárně předpokládá a společenské smlouvě naopak dává možnost tuto podmínku vyloučit. Nová úprava rovněž explicitně pamatuje na sankci za neudělení souhlasu. Podle § 208 ZOK „není-li souhlas udělen do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy o převodu, nastávají tytéž účinky, jako při odstoupení od smlouvy“[17], což znamená, že závazek je zrušen ex tunc[18].
5. 3. Přistoupení ke společenské smlouvě a ručení
Zvláštní změnu doznala úprava přistoupení ke společenské smlouvě. Podle OBZ byl nabyvatel podílu resp. nový spoluvlastník ve smlouvě, která byla titulem k nabytí podílu, povinen prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, jinak tato smlouva nenabyla účinnosti vůči společnosti[19]ZOK podmínku zcela vypustil a předpokládá, že nabyvatel projevuje vůli přistoupit ke společenské smlouvě samotným nabytím podílu[20]..
Naopak shodná zůstává úprava ručení převodcem za závazky při převodu podílu[21] v oblasti majetkových závazků. Pojmový rozdíl v označení „ručení za závazky“ a „ručení za dluhy“ znatelněji předjímá, že na nabyvatele nepřechází veškeré závazky převodce, ale pouze ty, které jsou spojené s podílem samotným, resp. s majetkovou podstatou. Nedochází tedy k universální sukcesi. Za tyto závazky pak převodce ručí, což samo o sobě minimalizuje případné zhoršení právního postavení společnosti převodem.
5. 4. Správa podílu ve spoluvlastnictví
Výkon práv a povinností vůči společnosti je možný, shodně se starou úpravou, pouze prostřednictvím správce společné věci[22], jehož postavení je upraveno v § 1134 – 1138 a § 2430 an. NOZ. Správce je v postavení příkazníka[23]. Z § 2439 NOZ vyplývá, že správce společné věci musí disponovat plnou mocí k jednání vůči společnosti, a to i za předpokladu, že převzetí správy podílu správcem bylo společnosti oznámeno jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že v oblasti správy podílu nová úprava nestanovuje žádná další, rozšiřující pravidla, pravděpodobně je možné držet se u sporných otázek výkladu úpravy staré. Podle něj v případě neurčení společného správce nezakládá tento nedostatek sankci neplatnosti či neúčinnosti smlouvy o vzniku spoluvlastnictví, ale společníci do jeho odstranění nemají prostředek, jakým by mohli vůči společnosti právně jednat.
5. 5. Rozdělení obchodního podílu
Jedno z obecných pravidel týkajících se spoluvlastnictví stanovuje, že „nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat“[24]. Možnost zrušení spoluvlastnictví nabízí i rozdělení podílu. Ustanovení § 43 odst. 3 ZOK nad rámec úpravy NOZ stanovuje pro rozdělení podílu podmínku souhlasu nejvyššího orgánu obchodní korporace, kterým je v případě společnosti s ručením omezeným valná hromada. Vzhledem ke kogentní formě ustanovení nemůže společenská smlouva povinnost udělení souhlasu vyloučit. Při připuštění právního výkladu s přihlédnutím k § 6 odst. 1 ZOK musí mít pod sankcí absolutní neplatnosti dohoda o rozdělení podílu písemnou formu s úředně ověřenými podpisy.
6. Řešení judikátu z hlediska současné právní úpravy
Právní řešení výše uvedeného případu v prostředí současné úpravy doznává oproti judikátu 29 Cdo 3581/2010 několika změn. Pro zřetelnější zdůraznění dopadu nové úpravy vyhnutím se sporným otázkám, kterými se soud nezabýval, je vhodné vycházet z fikce uzavření smlouvy o vzniku spoluvlastnictví v písemné formě s úředně ověřenými podpisy.
Otázka neplatnosti smlouvy pro nepřistoupení ke společenské smlouvě společnosti se stává irelevantní, neboť ZOK nadále nevyžaduje, aby třetí osoba nabývající obchodní podíl ve smlouvě prohlásila, že ke společenské smlouvě přistupuje. Fatální však pro smlouvu bude neudělení souhlasu s převedením valnou hromadou. Smlouva vzhledem k této absenci nenabude účinnosti ani vůči společnosti, ani mezi smluvními stranami. Nebude-li souhlas udělen do 6 měsíců od uzavření smlouvy, bude smlouva zrušena ex tunc.
Z hlediska současné úpravy je pro případ irelevantní otázka neoddělitelnosti majetkové podstaty od práv a povinností vyplývajících z podílu. Pro úplnost je však na místě konstatovat, že rekodifikovaná úprava pravděpodobně nedoznala v oblasti legální definice obchodního podílu žádné změny, která by založila důvod judikovat kontradiktorně k rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci.
Soud se pro nadbytečnost nezabýval tím, zda je smlouva platná vzhledem k absenci vymezení úplatnosti, nebo bezúplatnosti vzniku spoluvlastnictví. I kdyby toto neuvedení zakládalo rozpor se zákonem, soud by musel dle § 588 NOZ dovodit ještě zjevné narušení veřejného pořádku, aby mohl judikovat absolutní neplatnost. Smlouva by mohla být vzhledem k uvedené absenci označena za zdánlivé právní jednání dle § 553 odst. 1 NOZ pro neurčitost. V tomto konkrétním případě by však neurčitost mohla být dle§ 553 odst. 2 NOZ zhojena.


 

7. Zdroje
Odborná literatura:
Bulletin advokacie: JUDr. Karel Eliáš: Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Roč. 8/1996, Praha: Karel Eliáš. ISSN 1210-6348.
Občanský zákoník. Komentář, svazek I. Wolters Kluwer 2014, Praha: Švestka, Dvořák, Fiala a kol. ISBN 978-80-7478-370-8.
Obchodní zákoník. Komentář, I. díl. Wolters Kluwer 2009,Praha: Pokorná, Kovařík, Čáp a kol.ISBN 978-80-7357-491-8.
Právník:Převody a přechody obchodního podílu ve společnosti s ručením
omezeným. Roč. 7/199, Praha: Karel Eliáš. ISSN 0231-6625
Teorie práva. Druhé vydání. ASPI Publishing 2004, Praha: Boguszak, Čapek, Gerloch. ISBN 80-85963-38-8
Zákon o obchodních korporacích: komentář. C. H. Beck 2013, Praha: Štenglová, Havel, Cileček, Kuhn, Šuk. ISBN 978-80-7400-480-3.
Zákon o Obchodních korporacích. Obchodní zákoník. Srovnávací texty. Wolters Kluwer 2013, Praha: Jan Lasák a kol. ISBN 978-80-7357-346-1.
 
Normativní právní akty:
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.
 
Internetové zdroje:
epravo.cz: Zřízení spoluvlastnictví k obchodnímu podílu, uveř. 5. 2. 2013,Luboš Nevrkla. [cit. 4/2014]. http://www.epravo.cz/top/clanky/zrizeni-spoluvlastnictvi-k-obchodnimu-podilu-88901.html?mail
epravo.cz:Obchodní podíl ve společném jmění manželů, uveř. 29. 8. 2006, Veselá Samková, Krausová. [cit. 4/2014].http://www.epravo.cz/top/clanky/obchodni-podil-ve-spolecnem-jmeni-manzelu-42928.html.
 
Judikatura (výchozí pro práci):
29 Cdo 3581/2010. Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k obchodnímu podílu. Uveřejněno v: Soudní judikatura, roč. 17/2013. ISSN: 1211-8362.
 
Judikatura:
22 Cdo 700/2004. Vypořádání společného jmění manželů. Uveřejněno v: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, č. 68/2005.
2 Odon 46/97. Exekuce na obchodní podíl. Uveřejněno v: Soudní judikatura, roč. 14/1998. ISSN: 1211-8362.
37 Co 399/1995. Postižení obchodního podílu v exekuci. Rozhodnutí Krajského soudu Hradce Králového, dostupné v databázi ASPI.


[1] § 115 odst. 3 OBZ.
[2] § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ
[3] 22 Cdo 700/2004 ve věci majetkové podstaty obchodního podílu jako součást SJM; 37 Co 399/1995 ve věci postižení obchodní podílu v exekuci.
[4] § 61odst. 1 a § 114 odst. 1 OBZ.
[5] S výjimkou situací, kdy judikatura umožňuje přihlédnout pouze k majetkové složce. Například při zániku SJM.
[6] Je však nutné nezaměňovat pojem „výše ceny“, užitý jako proměnná v argumentu, za pojem „výše, resp. velikost obchodního podílu“, který je zákonem stanoven bez ohledu na stav nemajetkových práv. (Viz § 114 OBZ, resp. § 133 ZOK.)
[7] 29 Cdo 3581/2010.
[8] § 1115 – 1157 NOZ.
[9] Bytové a přídatné spoluvlastnictví, zvláštní ustanovení o společném jmění (§ 1158 – 1239 NOZ).
[10] ZOK nepřímo odkazuje na NOZ např. povinností správy podílu ve spoluvlastnictví vůči společnosti výhradně správcem společné věci (§ 1134 an.).
[11] Je tak patrné např. z přístupu k problematice omezení počtu společníků.
[12] Projeví se zejména u převodu podílu.
[13] § 135 odst. 2 ZOK.
[14] Může se projevovat i primární domněnkou nesouhlasu s jednáním či jeho zákonným zákazem, jak je tomu u OBZ v případě převodu podílu na jinou osobu. Viz dále.
[15] § 209 odst. 2 ZOK.
[16] Viz níže.
[17] § 208 ZOK.
[18] § 2004 odst. 1 NOZ.
[19] §115 odst. 3 a 4 OBZ.
[20] § 209 odst. 1 ZOK.
[21] Srov. §115 odst. 3 poslední souvětí OBZ a § 209 odst. 1 poslední souvětí ZOK.
[22] Dle staré úpravy prostřednictvím společného zástupce.
[23] § 1135 NOZ.
[24] § 1140 odst. 1 NOZ.

 


Důležité odkazy

Informační systém Studium

více...

Nástěnka

více...

E-shop

více...

Nabídky práce

více...

 

Fakultní časopisy

AUC Iuridica 3/2017

více...

Jurisprudence 4/2017

více...

Právněhistorické studie č. 47/1

více...

PLWP (Working Papers) 2017/III

více...

Univerzita Karlova
© 2012 - 2016 Právnická fakulta
Univerzita Karlova, Právnická fakulta, nám. Curieových 901/7, 116 40 Praha 1, tel. +420 221 005 111