Resumé příspěvků

Resumé konferenčních příspěvků:

 

Některá specifika derivativního nabývání vlastnictví v římském a novodobém právu

Doc. JUDr. Petr Bělovský, Dr.

Převod vlastnického práva při jednání ze smlouvy se v římském právu provádí samostatným právním jednáním, tradicí. Naproti tomu nový český občanský zákoník se od tohoto modelu odklání a převod vlastnického práva váže již na okamžik perfekce smlouvy samotné. Navzdory deklarovanému návratu NOZ k římskému právu jde v tomto případě o příklon k modelu, který byl zaveden ve francouzském občanském zákoníku a následován dalšími právními řády (Itálie, Polsko, Belgie, Španělsko, Lucembursko a další). Ani v našich právních dějinách nejde o novum. Již občanský zákoník č. 141/150 Sb. vyznával převod solo consensu, tedy samotnou smlouvou. Naproti tomu německý či rakouský právní řád zůstal věrný dvoufázovému převodu vlastnictví ze smlouvy, resp. nauce o titulu a modu, která však v posledních dvou staletích byla některými autory vytrvale kritizována (např. Arndts). Dvoufázový model převodu vlastnictví je nicméně výsledkem nikoli představy o nutnosti oddělit smlouvu od převodu, nýbrž vychází z tradiční římskoprávní představy o povaze tradice a její iusta causa traditionis.


Rímskoprávne normy a princípy recipované do procesného kánonického práva

doc. PaedDr. JCDr. Róbert Brtko, CSc.
 
Autor článku po všeobecnej charakteristike teodoziánskeho práva (ktoré je najmä obsiahnuté v Teodoziánskom kódexe a v zbierke Lex Romana Visogothorum a ktoré následkom princípu personality práva sa udržalo v platnosti ako „národné“ právo Rimanov a katolíckej cirkvi až do 11. storočia) sa pokúsil identifikovať niektoré dôležité rímskoprávne procesné princípy, ktoré boli prevzaté do kánonického práva z Teodoziánskeho kódexu. Následne poukázal na ich eventuálnu recepciu do Graciánovho dekrétu a do aktuálne platného Kódexu kánonického práva z roku 1983. Autor ozrejmuje skutočnosť, že cirkev v západnej Európe podstatným spôsobom prispela k odovzdávaniu rímskeho práva v stredoveku a že už v období ranného stredoveku boli známe všetky podstatné rímskoprávne princípy kánonického procesu, ktoré si našli miesto v mnohých kánonických zbierkach a kódexoch.
 
 

Požívací právo – starý institut nově pojatý?

JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D.

Příspěvek se zabývá oživením zájmu o prameny římského práva v souvislosti se současným zněním nového českého občanského zákoníku, který navrací po několika dekádách do právního života v našem státě usufructus. Výklad se týká některých vybraných částí sedmé knihy Justiniánových Digest, zejména těch, které zahrnují otázky zřízení usufructu, požívání zastupitelných zuživatelných věcí (res quae usu consumuntur), vzájemného vztahu mezi více usufruktuáři a vztahu mezi dědicem a poživatelem.


Vztah Falcidiánské kvarty a povinného dílu

 

JUDr. Bc. Radek Černoch

 
Tato kapitola zkoumá vztah institutů Falcidiánské kvarty a povinného dílu. Oba instituty omezují zůstavitele v nakládání majetkem mortis causa, a tím ochraňují dědice buď obecně, nebo v případě dědiců nepominutelných. Je to vliv Falcidiova zákona, co zapříčiní ustálení povinného dílu na čtvrtinu zákonného podílu. Oba instituty jsou si blízké funkčně i terminologicky, takže postupem doby (a v souvislosti s měnící se strukturou dědického práva) může docházet k jejich vzájemnému ovlivňování a mísení. V současných právních úpravách zpravidla nalézáme pouze povinný díl (z čehož výjimku představuje NOZ), můžeme však pozorovat (e.g. v právu rakouském a německém) jistou funkční komplementaritu absentující Falcidiánské kvarty vůči povinnému dílu.
 
 

Význam tradice v římském právu v kontextu moderních kodifikací

 

Doc. JUDr. Miroslav Černý, Ph.D.
 
Příspěvek se zabývá některými ze zásad klasického římského práva, které definoval Fritz Schulz. S přihlédnutím k justiniánské kodifikaci a k období středověké recepce římského práva se zdůrazňuje význam tradice pro římské právo, které se vyhýbalo jakýmkoliv násilným a náhlým změnám, jak v obsahu, tak i v terminologii právních předpisů. Ze zorného úhlu těchto kritérii je pak hodnocen nový český občanský zákoník.
 
 

Ingerencie rímskych cisárov do oblasti aplikácie práva

 

JUDr. Daniela Čierna
 
Účelom článku bolo poukázať na mimoriadne postavenie rímskych cisárov nielen v rámci rímskych spoločností vo všeobecnom význame, ale hlavne v rámci vtedajšieho právneho poriadku ako nositeľov mimoriadnych a najvyšších právomocí, ktoré mali nezastupiteľné miesto pri tvorbe a aplikácii  rímskeho práva.
 
 

Bona fides v zákone č. 99/1963 Zb. Občianskom súdnom poriadku a novom Civilnom sporovom poriadku

 

Mgr. Veronika Čunderlík Čerbová, Ph.D.
 
Príspevok sa zaoberá identifikáciou a hľadaním rímskoprávnej iudicia bona fide v občianskych procesných zákonníkoch prostredníctvom vybranej judikatúry slovenských súdov. V príspevku dospievame k záverom, že slovenský právny poriadok je v otázke dobrých mravov a dobrej viery kompatibilný s rímskoprávnymi ideami. Túto skutočnosť si uvedomili aj slovenské súdy, ktoré rímskoprávne východiská uviedli v odôvodneniach svojich rozhodnutí. Národná rada Slovenskej republiky schválila nové procesné kódexy, ktoré nadobudnú účinnosť dňa 1.7.2016. Príspevok sa zaoberá aj otázkou, či v novom Civilnom sporovom poriadku možno identifikovať rovnaké rímskoprávne idey ako v prípade § 1 dosiaľ platného Občianskeho súdneho poriadku. Hodnotíme, že zákonodarca vytvoril pre takúto argumentáciu priestor.
 
 

Condictiones římského práva a moderní kodifikace

 

JUDr. Petr Dostalík, Ph.D.
 
Práce se zabývá problematikou žaloby na vydání bezdůvodného obohacení (condictio) ve starém římském právu, sleduje jednotlivé případy, kdy se tato condictio uplatnila jednak ve sféře kontraktů (stipulatio, mutuum) a jednak ve sféře mimokontraktní. Do této sféry spadají jak žaloby na plnění bez právního důvodu (condictiones) v užším slova smyslu, tak i případy specifické, např. nároky zpracovatele při specificatio, nároky držitele v dobré víře na náklady a na zhodnocení věci, která byla předmětem držby, nároky nálezce vůči vlastníkovi nalezené věci, apod. V obou těchto sférách se postupuje na základě zásady zákazu obohacování se ke škodě druhého, která byla na základě jednotlivých skutkových podstat klasických právníků zformulována v justiniánském právu a je součástí 50. knihy Digest. Oba tyto prvky, tedy condictiones v užším slova smyslu, tak specifické případy bezdůvodného obohacení byly recipovány do moderních občanských zákoníků (specifické případy v různé míře a někdy v rámci, někdy mimo institut bezdůvodného obohacení) a zásada zákazu obohacování se ke škodě druhého byla v rámci nové úpravy občanského práva přijata jako obecná klauzule bezdůvodného obohacení.
 
 
Rímske právo v moderných kodifikáciách: Spoločenské, historické a právne príčiny
 

Mgr. Eva Dudásová

Predkladaný článok sa v stručnosti zaoberá problematikou rímskeho práva v moderných kodifikáciách s osobitným zameraním na konkrétne spoločenské, historické a právne dôvody, ktoré mali za následok zachovanie viacerých prvkov rímskeho práva až do súčasnosti. Pozornosť sa v nej venuje členeniu vývoja rímskeho práva na jednotlivé obdobia, ako aj jeho kontinuite po páde Západorímskej ríše až do obdobia 19. storočia.


 
Dědické querelly a moderní zákoníky

 

JUDr. Ondřej Horák, Ph.D.
 

Příspěvek se zabývá omezením pořizovací volnosti zůstavitele formou povinného dílu (querella inofficiosi testamenti) a souvisejícími instituty kolace neboli započtení darování (collatio) a vrácení daru na povinný díl (querella inofficiosae donationis).

 

 

 

Rímske právo v Škótsku

 

Mgr. Jana Kováčiková
 
Škótsko charakterizuje jeden z právnych poriadkov, ktorého konceptuálnym  základom sa okrem iného stalo rímske právo. Ako prototyp tzv. zmiešanej jurisdikcie je škótsky právny systém jedinečnou kombináciu kontinentálneho a angloamerického právneho systému. Príspevok mapuje mieru vplyvu kontinentálnej právnej tradície a jej prostredníctvom aj prítomnosť prvkov rímskeho práva v právnom poriadku Škótska v jednotlivých etapách jeho vývoja. Autorka sa skúmanie a hodnotenie Škótska ako zmiešanej jurisdikcie, ktorá je akýmsi konglomerátom kontinentálneho civilného práva a angloamerického common law. Cieľom príspevku je  syntetizujúco zhrnúť jednotlivé etapy recepcie rímskeho práva v právnom poriadku Škótska a zhodnotiť v akej miere možno hovoriť o prítomnosti rímskoprávnej tradície aj v modernom škótskom právnom poriadku.
 
 

Pozostatky rímskeho práva v práve Škótska

 

JUDr. Katarína Lenhartová, Ph.D.
 
Článok pojednáva o tom, v akej podobe sa v škótskom práve zachovali ustanovenia rímskeho práva, kde ich nachádzame a akým spôsobom sa tam „dostali“. Článok rovnako pojednáva i o spôsoboch citovania Corpus Iuris Civilis v prácach tzv. „institutional writers“, ktoré sú vnímané ako prameň práva a rovnako i o spôsoboch právneho výkladu prostredníctvom nich.
 
 

 Vplyv rímskeho práva na civilistické vymedzenie pojmu vecných práv

 

Mgr. Matej Mlkvý, Ph.D., LL.M.
 
Príspevok skúma vytvorenie právneho pojmu vecné práva a jeho typovú a obsahovú fixáciu do podoby v ktorej ho nachádzame v dnešných civilistických koncepciách. V samostatných kapitolách je z chronologického hľadiska analyzovaný pojem vecné práva tak ako ho vytvorila škola glosátorov a ako ho neskôr menila škola komentátorov, humanistické školy a nakoniec nemecká pandektistika. Z obsahového hľadiska je predmetom záujmu predovšetkým analýza vývoja a obsahovej náplne pojmov vecné práva (iura in re) ako aj analýza vývoja a vzájomného vzťahu jeho najdôležitejších podradených pojmov vlastnícke právo (dominium) a práva k cudzím veciam (iura in re aliena). Na záver je rozdielny prístup jednotlivých škôl ilustrovaný na príklade definičného vymedzenia vlastníckeho práva vo francúzskom Code civil, všeobecnom občianskom zákonníku (ABGB), nemeckom občianskom zákonníku (BGB) ako aj v súčasnosti platnej českej, slovenskej a navrhovanej novej slovenskej občianskoprávnej úprave.
 
 

Materiálne a procesné princípy rímskeho práva v právnej úprave kánonického práva

 

Doc. JUDr. Matúš Nemec, Ph.D.
 
Rímske právo predstavuje pre moderné právo neprekonateľný a nevyčerpateľný zdroj poznania. Platí to aj pre kánonické právo, ktoré už v čase vrcholného stredoveku definitívne aprobuje rímske právo pre potreby celej spoločnosti. Tento moment predstavuje pre právo, kánonické aj svetské kľúčový moment. Inšpirácia právnej úpravy súkromnoprávnych vzťahov sa dotýka celého kontinentálneho práva a práva kánonického, práve ktoré nieslo dedičstvo rímskeho práva dlhé storočia a postaralo sa o jeho zachovanie. Týka sa to nielen všeobecne známych nadčasových zásad, ktoré sú svojou logikou takmer neprekonateľné, ale aj ďalších inštitútov a konštrukcií, ktoré nachádzame v súčasnom, najmä súkromnom práve, materiálnom aj procesnom.
 
 

Rozsah nabytí držby v moderních českých kodifikacích

 

Marek Novák
 
Příspěvek se soustředí na právní úpravu rozsahu nabytí držby v obecném zákoníku občanském (ABGB) č. 946/1811 Sb. zák. soud., vládním návrhu zákona z roku 1937, kterým se vydává občanský zákoník, a v účinném občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. Užití pojmu „rozsah“ v textech zákonů sice může být vnímáno jako poněkud nešťastné, není jím ovšem myšleno nic jiného, než stanovení předmětu držby, vymezuje, k čemu bude držba nabyta, a k čemu nikoli. Tématice je v soukromoprávních kodifikacích dán sice jen úzký prostor, nejasné pojmosloví, od něhož se odvíjí stanovení rozsahu nabytí držby, ovšem způsobuje nemalé interpretační obtíže. Ani v současnosti se autoři komentářů neshodnou na jednotném výkladu, cílem příspěvku je mimo jiné podstatu těchto rozporů objasnit.
 
 

Právní pojetí zvířete v římském právu a právu moderním

 

Mgr. Bc. Lucie Obrovská, Ph.D.
 
Předloženým příspěvkem se autorka zamýšlí nad otázkou, do jaké míry a v kterých ohledech se změnilo právní pojetí zvířat, resp. obecně živočichů, v naší právní kultuře. Je nasnadě, že ve srovnání s římskoprávní úpravou obsahují moderní právní řády běžně různé varianty veřejnoprávní ochrany zvířat. I proto je zajímavější sledovat spíše vývoj civilněprávního pojetí statusu zvířete. Je tedy zvíře v moderním právu chápáno jako věc, nebo jako subjekt práva? A má zvíře nárok na to, abychom mu přiznali nějaká práva? Na tyto zajímavé otázky se autorka snaží alespoň částečně odpovědět. Vzhledem k předmětu tohoto příspěvku se nabízí zejména zmínění úpravy v novém občanském zákoníku, neboť důvodová zpráva k němu uzavírá zásadní obrat v otázce právního pojetí zvířete. Autorka se pokouší nalézt odpověď na otázku, zda lze s tímto tvrzením souhlasit. Nabízí také komparaci s vybranými zahraničními úpravami.
 
 
Heres ex re certa versus singulární sukcese                                    
 
JUDr. Pavel Salák, Ph.D.
 
Text se zabývá poměrem ustanovení dědice ex re certa a odkazovníka. Porovnává přístup římského práva a moderních kodifikací. Klasické kontinentální zákoníky, typicky ABGB a BGB, v případě, že je někdo ustanoven za „dědice“ ke konkrétní věci, toto ustanovení vykládají jako odkaz, neboť dědic může být pouze k podílu. Tak je tomu, i když by šlo o nejcennější předmět pozůstalosti.
Naopak polské a maďarské právo vychází z předpokladu, že i odkazovník by měl odpovídat za pasiva, pokud odkázaná věc představuje podstatnou část hodnoty pozůstalosti. Tak tomu bylo i v československých zákonících OZ 1950 a OZ 1964. Nový občanský zákoník vychází z úpravy ABGB, avšak výklad dle důvodové zprávy spíše odpovídá maďarskému pojetí. Celá situace je ztížena i tím, že NOZ zavádí kritérium falcidiánské kvarty, moderním zákoníkům jinak v zásadě neznámé.
 
 

Právní úprava odpovědnosti republikánských úředníků v římském právu

Mgr. Martin Šlosar

Každý právní řád si klade za cíl vymezit pravomoci a působnost jednotlivých představitelů státu a zároveň stanovit účinné mantinely jejich vlivu. Ani římské právo v tomto nebylo výjimkou. Tato snaha byla zcela logická, obzvláště po trpkých zkušenostech s Římany tak nenáviděnou královládou. Jelikož jednotliví římští úředníci byly k plnění svěřených funkcí nadáni nemalými oprávněními, často proto vládli poměrně značnou mocí. V případě, že by se v rukou jednoho úředníka kumulovala příliš velká moc, anebo kdyby úředník opojený její lákavou silou se zcela vymkl kontrole a místo služby římskému lidu a státu by začal svévolně prosazovat vlastní zájmy a nebyl by ničím limitován, mohlo by to pro republikánské státní zřízení mít naprosto fatální důsledky. Z toho důvodu vznikl v republikánském právním řádu princip odpovědnosti úředníků, jehož hlavním účelem bylo, aby k takovýmto situacím nedocházelo.



„Insula in flumine nata“ v novém občanském zákoníku a předchozích občanskoprávních úpravách

 

Mgr. et Mgr. Lenka Šmídová Malárová

 

Příspěvek se zabývá otázkou nabývání vlastnického práva k ostrovům, které v důsledku působení přírodních sil vznikly ve vodním toku. Tento jev, v romanistické literatuře označovaný jako „insula in flumine nata“, se do českého právního řádu vrací po 60 letech a představuje jeden z originárních způsobů nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem. Vlastnický režim k ostrovům, které se bez lidského přičinění vytvořily v řece, reflektuje právní úprava nabývání vlastnického práva přírůstkem. Autorka tohoto příspěvku se zaměří na proměny předmětné právní úpravy v ABGB, vládním návrhu 1937 a OZ 2012, které tuto problematiku regulují, a ve vztahu k nim poukáže na případné římskoprávní vlivy.
 


 
Rímske právo a jeho odkaz při rekodifikácií civilního práva procesního na Slovensku

 

Doc. JUDr. Marek Števček, Ph.D., JUDr. Pavol Judiak, Ph.D.
 
Príspevok ponúka krátke zamyslenie nad ideovým dedičstvom rímskeho civilného procesu na moderné kodifikácie, vrátane aktuálne ukončených legislatívnych prác v oblasti civilného procesného práva na Slovensku. Paralely medzi zdanlivo nespojiteľnými dejinnými etapami civilného procesu autori hľadajú v oblasti súkromnej iniciatívy sporových strán, ako aj v procesnom kontrakte vo forme litickontestácie, ktorej korešponduje tzv. predbežné prejednanie sporu v novej slovenskej procesnej úprave.
 
 

Rímskoprávne inšpirácie vybraných inštitútov ukrajinského pozemkového práva

 

Mgr. Ján Šurkala
 
Príspevok sa venuje rímskoprávnym inšpiráciám dvoch inštitútov ukrajinského pozemkového práva – superficiesemphyteusis. V prvej časti sa venuje úprave  predmetných právnych inštitútov v rímskom práva ako aj problematike ich vývoja. V druhej časti v krátkosti charakterizuje platnú ukrajinskú právnu úpravu a zasadzuje ju do kontextu ostaných súvisiach otázok právneho, ekonomického a politického charakteru. V poslednej tretej časti autor porovnáva obe právne úpravy a prichádza k záveru, že na Ukrajine sa v sledovanej oblasti do veľkej miery recipovalo rímske právo. Príčinu tohto javu vidí hlavne v podobných cieľoch zákonodarcu, ktorých vychádzal z veľmi podobných ekonomických východísk. Autor považuje oba inštitúty za nástroj na sfunkčnenie skostnateného a ťažkopádneho ukrajinského pozemkového práva v otázke hospodárskeho nakladania s pôdou a jej využívania.
 
 

Darování pro případ smrti

 

Mgr. Adam Talanda
 
Darování pro případ smrti je takové darování, při kterém si chce dárce věc raději ponechat, než aby ji dal obdarovanému, zároveň ale dárce raději dá věc obdarovanému, než aby ji zanechal svým dědicům (D. 39, 6, 1, pr.). Jedná se o zvláštní druh darování závislého na splnění podmínky smrti dárce. Svou povahou se blíží pořízením pro případ smrti podle dědického práva, zvláště pak odkazu.
Institut darování pro případ smrti je znám už od dob před vznikem římského státu a využití našel i v právu římském. Darování pro případ smrti převzaly i některé moderní kodifikace, na našem území především obecný zákoník občanský. Československé právo druhé poloviny 20. století naopak darování pro případ smrti výslovně zakazovalo a institut se dočkal vzkříšení až v současném občanském zákoníku inspirovaném úpravou ve vládním návrhu občanského zákoníku z roku 1937.
 
 

Crimen falsi v římském právu a dnes

 

Jan Ullmann
 
Hlavním cílem příspěvku Crimen falsi v římském právu a dnes je shrnout postupný právní vývoj tohoto institutu jako součásti římského práva trestního a následně jej porovnat s historickou úpravou zločinu padělání a falšování na našem území a také s jeho úpravou v současném trestním právu.
 
 

Rímsko-právny odkaz locatio conductio v nemeckom BGB

 

Doc. JUDr. Vladimír Vrana, Ph.D.
 
Dnes už klasická právnická schéma „troch kontraktov v jednom“ – locatio conductio rei, locatio conductio operarum et locatio conductio operis nemá svoj historicko-právny základ ani v klasickom ani v justiniánskom rímskom práve, v ktorom existoval iba jediný kontrakt (locatio conductio), ale v právno-teoretickej náuke vypracovanej najmä predstaviteľmi nemeckej pandektistiky. Locatio conductio v určitých dejinných obdobiach, vo svojej dôležitosti – predovšetkým svojich sociálnych a ekonomických dôsledkoch – predčila dokonca aj emptio venditio. Podľa §535 BGB „zmluvou o nájme je prenajímateľ zaviazaný/povinný odovzdať nájomcovi užívanie prenajatej veci (Mietvertrag), kým podľa §581 BGB „zmluvou o árende (Pachvertrag) je prenajímateľ povinný odovzdať nájomcovi užívanie prenajatej veci a požívanie jej plodov a to tak, ako to vyplýva z pravidiel riadneho/obvyklého hospodárenia s vecou“. Nemecký BGB však v oblasti locatio conductio operarum nemal až tak na čo nadväzovať na rímske právo kvôli všeobecne známym dôvodom. V súvislosti s locatio conductio operis rímski právnici mali niekedy dosť sťaženú pozíciu stanoviť jasnú, zreteľnú hraničnú líniu, deliacu čiaru práve medzi locatio conductio operarum et locatio conductio operis.

 
Personae a nový občanský zákoník
 
Doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.
 
Srovnávání práv osob ve starověkém právním pořádku a v dnešním právu je na první pohled „srovnáváním nesrovnatelného“. Přes zjevnou rozdílnost nutno konstatovat, že právu osob byla v římském právu věnována velká pozornost. Omezení svéprávnosti bylo řešeno rozličnými formami zastoupení – tutela a cura. Příspěvek poukazuje na skutečnost, jak naopak málo pozornosti bylo věnováno otázkám omezení způsobilosti v Občanském zákoníku z roku 1964. NOZ přináší velké rozšíření možností ochrany a zastoupení osob, které vyžadují zvláštní péči. Podrobněji se příspěvek věnuje otázkou způsobilosti k právnímu jednání u osob, které projevují marnotratné chování při zacházení s majetkem. Na půdorysu srovnání s římským právem je snahou poukázat na aktuální socio - patologický jev dnešních dnů.
 
 

 

Ostatní

Důležité odkazy

Informační systém Studium

více...

Nástěnka

více...

E-shop

více...

Nabídky práce

více...

 

Fakultní časopisy

AUC Iuridica 2/2017

více...

Jurisprudence 2/2017

více...

Právněhistorické studie č. 47/1

více...

PLWP (Working Papers) 2017/II

více...

Univerzita Karlova
© 2012 - 2016 Právnická fakulta
Univerzita Karlova, Právnická fakulta, nám. Curieových 901/7, 116 40 Praha 1, tel. +420 221 005 111