Historické mezníky

Historické mezníky právnických studií v Praze  

1347/48
Založení Univerzity Karlovy, kterou tvořily čtyři fakulty - svobodných umění, medicíny, práv a teologie. Profilujícím oborem na právnické fakultě bylo kanonické právo. Od počátku existence univerzity se objevovaly rozdíly mezi fakultou právnickou na jedné straně a ostatními třemi fakultami na druhé straně. Podstatou byly především odlišné názory na pravidla fungování a řízení univerzity.
 
1372
Otevřený spor mezi právníky a ostatními třemi fakultami vyvrcholil založením samostatné univerzity právníků (neboli univerzitou kanonistů), která byla především v prvních 20 letech své existence významnou institucí s mezinárodním ohlasem. Nepokoje konce 14. a počátku 15. století a odlišné postoje k reformnímu hnutí vedly k vyhrocení konfliktu mezi oběma pražskými univerzitami a k útlumu činnosti právnické univerzity, která zanikla v roce 1419.
 
1654
Vytvoření Karlo-Ferdinandovy univerzity (sloučením jezuitské koleje a v roce 1638 obnovené Universitatis Carolinae) začíná nová cesta k výuce práv. Vedle kanonického práva se začíná vytvářet disciplína přirozeného práva.
 
1754
Právnické studium bylo prodlouženo na pět let a postupně se vytvářely nové obory a katedry (např. přirozené právo, trestní právo, státní právo, soudní praxe).
 
1792
Ustanovení mimořádné profesury českého státního práva.
 
1802
Předchozí osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. postupně omezil korporační ráz univerzity a fakult a tento trend vyvrcholil zavedením úřadu studijního direktora jako nástroje byrokratického dozoru nad studiem a zavržením etatizace vysokého školství. Z fakult i univerzity se stalo státní školské zařízení, které sloužilo především k výchově vhodných kádrů pro státní a veřejnou službu. Čtyřleté právnické studium bylo charakterizováno jako studium právnicko-politické.
 
1810
Vydáním nového studijního řádu došlo k definitivnímu příklonu k výuce disciplín platného práva.
 
1848
Revoluční události vedly k určitému uvolnění státního dozoru nad univerzitou, postupně se obnovovalo postavení univerzity a jejích fakult jako korporačních subjektů a studium práv bylo označeno jako studium právních a státních věd.
 
1849-1856
Reforma právnického studia, kterou prosadil ministr kultu a vyučování Lev Thun-Hohenstein. Její podstatou bylo a) sblížení rakouských právnických fakult s fakultami v Německu, jehož důsledkem byla na jedné straně vzájemná otevřenost univerzitního života, na druhé pak příznivý vliv právního pozitivismu, přicházejícího z Německa; b) zavedení nového studijního programu, který rozdělil studium na dva bloky - historický (včetně římského práva) a platněprávní.
 
1866
Byl přednesen požadavek na paralelní výuku v jazyce německém a českém. V 70.letech se již konaly souběžné přednášky v češtině a jazykově se fakulta rozdělila.
 
1882
Rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou univerzitu a německou univerzitu. Období let 1882-1918 byla průkopnickým obdobím v dějinách české právní vědy, které vyvrcholilo vznikem samostatného Československa.
 
1918
Vznik samostatného československého státu znamenal novou dimenzi v rozvoji právnické fakulty. Mnozí z učitelů se podíleli na legislativních pracích a nabídli své schopnosti právní praxi.
 


 

 

 


Důležité odkazy

Informační systém Studium

více...

Nástěnka

více...

E-shop

více...

Nabídky práce

více...

 

Fakultní časopisy

AUC Iuridica 1/2017

více...

Jurisprudence 1/2017

více...

Právněhistorické studie č. 46/2

více...

PLWP (Working Papers) 2017/I

více...

Univerzita Karlova
© 2012 - 2016 Právnická fakulta
Univerzita Karlova, Právnická fakulta, nám. Curieových 901/7, 116 40 Praha 1, tel. +420 221 005 111